Všechny tyto podněty, žádosti a upozornění směřují ke strážníkům s jediným cílem - aby provedli odtažení a odklizení nepoužívaných vozidel. Málokdo si ale uvědomuje, že pojem „vrak“ má přesně legislativně stanovenou definici. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v ustanovení § 19 písmenu g) stanoví, že vrakem je vozidlo, které je trvale technicky nezpůsobilé provozu a není opatřeno registrační značkou, nebo je zjevně trvale technicky nezpůsobilé provozu. V praxi je tedy těžké bez odborné prohlídky odpovědně rozhodnout, zda to či ono vozidlo je skutečně možno označit za vrak, a pak následně postupovat v souladu se zákonem, který opravňuje za určitých okolností majiteli komunikace nakládat s vozidlem, označeným za vrak a odstranit jej ze silnice. Dokonce pak může následovat i likvidace vozidla.
Strážník obecní policie tedy, pokud v rámci pochůzkové činnosti zjistí nebo jsou mu nahlášeny případy vozidel bez dlouhodobého pohybu, musí v prvé řadě alespoň subjektivním posouzením zhodnotit technický stav vozidla. Pokud usoudí, že vozidlo skutečně vykazuje znaky zjevné trvalé technické nezpůsobilosti, vyrozumí vlastníka komunikace, přičemž možnost využití oprávnění k odstranění vozidla - vraku je již jen v možnostech tohoto vlastníka. Takových případů ale mnoho není. Zkorodovaný blatník, prázdná pneumatika, rozbité světlo nebo jiné obdobné poškození vozidla není znakem jeho zjevné trvalé provozní nezpůsobilosti, jelikož to jsou závady opravitelné. Zda je vozidlo užíváno nebo na parkovišti dlouhodobě stojí, není v tu chvíli podstatné.