Arcibiskupská rezidence se veřejnosti obvykle otevírá během zářijových Dnů evropského kulturního dědictví. „Nicméně zájem o navštívení Arcibiskupského paláce je obrovský, a to nejen ze strany domácích návštěvníků, ale i zahraničních turistů,“ říká mluvčí Arcibiskupství olomouckého Monika Vývodová.
Arcibiskupství se podařilo na projekt zpřístupnění Arcibiskupského paláce pro cestovní ruch získat z Evropského fondu pro regionální rozvoj částku zhruba 25 milionů korun. Jde o ojedinělý projekt v rámci celé České republiky, protože palác není pouze jedinečnou historickou a kulturní památkou, ale je to stále „živé“ sídlo úřadujícího arcibiskupa Olomoucké arcidiecéze Mons. Jana Graubnera. Díky projektu tak dojde poprvé v celé historii církve ke zpřístupnění rezidence arcibiskupa veřejnosti.
Úpravy budou pouze stavebního rázu a týkat se budou především exteriérů. „Plánuje se vytvoření prohlídkové trasy vedené přes reprezentační sály paláce, čímž bude zpřístupněno druhé patro západního traktu. V prvním patře bude vytvořeno zázemí pro návštěvníky a pro průvodce, včetně bezbariérového vstupu,“ upřesnila mluvčí. Prohlídková trasa začne nástupem na schodiště, povede přes osm reprezentačních sálů (i tzv. Trůnní sál, kde se 2. 12. 1848 rakouský císař Ferdinand V. Dobrotivý vzdal trůnu ve prospěch svého synovce Františka Josefa I.) a bude končit na nádvoří paláce. Arcibiskupský úřad by neměl být těmito změnami nijak narušen. „V nejbližší době bude plán konkretizován a finalizován a chystají se výběrová řízení na dodavatele projektu. Očekává se, že by objekt paláce mohl být otevřen pro veřejnost do dvou let, tedy na sezonu 2011,“ uzavřela Vývodová.
Z HISTORIE ARCIBISKUPSKÉHO PALÁCE
Raně barokní Arcibiskupský palác se dvěma nádvořími,
situovaný v řadě uliční zástavby dnešní
Wurmovy ulice, je jednou z palácových staveb
v Olomouci. Vznikl na místě renesančního paláce,
jehož podobu, zdobenou psaníčkovými sgrafity,
vykrajovanými atikovými štíty a tvarovanými
komíny, dokládají zbytky bohatě zdobené fasády
a nejstarší veduta města z roku 1593.
První etapa raně barokní rekonstrukce probíhala
v letech 1664–1685 za účasti císařského architekta
Filiberta Luchese (1606–1666) a olomouckého
stavitele Petra Schüllera (asi 1620–1674). Výzdoba
interiérů paláce byla dílem italských štukatérů
a malíře Carpofora Tencally. Druhá etapa přestavby,
obohacující rezidenci o mimořádně plasticky
členěné průčelí se třemi monumentálními portály,
je spojena s císařským architektem Giovanni
Pietro Tencallou (1629–1702), pracujícím ve
službách biskupa Karla Liechtensteina–Castelkorna
(1664–1695). Vnitřní dispozice byla upravena
podle návrhu architekta Antonína Archeho
(1793–1851) za arcibiskupa Maxmiliána Somerau–
Becka (1837–1853). Poslední větší přestavbu
realizoval po požáru v roce 1904 arcibiskup
František Bauer (1904–1915). Proslulý stavebník
dal v duchu dobového historismu obnovit průčelí
i některé interiéry.
V roce 1777 se budova stala sídlem arcibiskupa,
metropolity moravského, a v roce 1848 zde byl
korunován císař František Josef I. Stejně jako
v minulosti i dnes jsou zdi rezidence svědky setkání
s významnými osobnostmi, z nichž lze v minulých
letech zmínit například papeže Jana Pavla
II. či prezidenty Václava Havla a Václava Klause.
Sídlo arcibiskupa olomouckého a metropolity
moravského Jana Graubnera je vlastně v pořadí
již třetím olomouckým palácem postaveným k tomuto
účelu. První sídlo, které sloužilo biskupům
v letech 1063–1411 od založení olomouckého
biskupství pro Moravu knížetem Vratislavem, se
nedochovalo. Podle historiků bylo umístěno na
nároží dnešních ulic Wurmovy a Křížkovského
a jeho základy jsou dnes skryty jihovýchodním
cípem tereziánské zbrojnice z roku 1769. Druhý
biskupský dům, vystavěný biskupem Jindřichem
Zdíkem při katedrále sv. Václava jako vrcholné
dílo evropské románské architektury z roku 1141,
se dochoval jen zčásti a nyní je součástí prohlídkové
trasy Arcidiecézního muzea.
Zdroj: Arcibiskupství olomoucké