Představení sedmdesátiletého vědce (narodil se v Turnově 13. října 1934) a neúnavného rostlinolékaře je oprávněné, protože jeho zásluhou lidstvo vyřešilo některé problémy a vyhnulo se biologickým těžkostem, jež by nastaly, kdyby jim skromný olomoucký vědec nepostavil svým dílem hráz.
Ing. Pavel Láska, CSc., se stal Olomoučanem volbou a životním osudem. Narodil se v Turnově, od čtyř let žil v Praze-Dejvicích a v Praze absolvoval Akademické gymnázium v posledním poválečném ročníku, jehož údělem bylo studium latiny a řečtiny. Takto vybaven se ale maturant Pavel Láska rozhodl ke studiu Vysoké školy zemědělské se specializací na fytopatologii a entomologii. Antickým jazykům se poté nikdy nevěnoval a německy a anglicky se musel učit sám. Na vysoké škole zemědělské v Praze se už v době studií stal pomocnou vědeckou silou na katedře ochrany rostlin. V roce 1957 obhájil diplomovou práci na téma Larvy pestřenek jako přirození nepřátelé mšic.
Ing. Láska už v mládí patřil k lidem, kteří svou profesi považují za osud, za poslání a kteří navzdory jakékoli nepřízni dokážou dosáhnout až na meze svých možností.
Motivem k putování na Moravu byl konkurs na místo samostatného vědeckého pracovníka v brněnském a olomouckém Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském. Pavel Láska toužil po vědecké práci, po výzkumu, po samostatnosti (alespoň relativní). Olomouc si zvolil jako místo v porovnání s Brnem bližší výzkumu, konkrétnímu studiu problémů a mimo jiné i entomologickým sběrům. Poznal zde i svou milovanou ženu Marii, se kterou vychoval dvě děti a stal se postupně olomouckým patriotem.
Jeho hlavní životní náplní byla ochrana zeleninových kultur proti mšicím, sviluškám, molicím a merulím. Poznatky dokázal zobecnit, vyvodit z nich opatření k ozdravění zeleninových kultur a k jejich ochraně. Dokla-dem zcela přesvědčivým byla Láskova kandidátská práce s názvem Biologie merule mrkvové.
Vzdálen společenskému ruchu stával se osobností vědeckého světa. O výsledky jeho práce se začali zajímat vědci z okolních a později i ze vzdálenějších zemí. Začalo to Polskem, kam byl zván na odborné semináře a kde udivoval svými výzkumy a poznatky. Postupně o Lásku začaly projevovat zájem vědecké instituce v Anglii, ve Francii a v dalších státech.
Měl úspěchy v biologickém boji s hmyzem.
Za dobu svého působení ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském v Olomouci publikoval Ing. Pavel Láska více než 80 vědeckých studií a mnoho populárně vědeckých prací. Jejich separáty svázal do dvou objemných svazků, aby je měl všechny pohromadě. Dodnes je o ně ve vědeckém světě i mezi studenty značný zájem.
V devadesátých letech ukončil Ing. Pavel Láska své výzkumy, poněvadž VŠÚZ byl zrušen. Pohotově mu však hned byla nabídnuta spolupráce ve vědeckém týmu prof. RNDr. Vítězslava Bičíka, CSc., na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. I tam se stalo pro Lásku předmětem zájmu studium dospělců a larev pestřenek. Vedle toho předával talentovaným diplomantům a doktorandům své zkušenosti a poznatky. Stačil popsat 12 nových druhů pestřenek a s radostí konstatoval, že jeden ze zahraničních odborníků s jeho příjmením spojil další pestřenku: Platycheirus laskai.
Největší odměnou za uplynulé desetiletí bylo pro Ing. Pavla Lásku, CSc., pozvání na sympozia v USA, Kanadě, Stuttgartu a ve španělském Alicante.
Skromný a mezi přáteli velmi oblíbený oslavenec minul sedmdesátku. Věnuje se vědě a ve volném čase se těší jako zaujatý návštěvník divadelních, hudebních i výtvarných pořadů z kulturního klimatu Olomouce. Patří mezi významné osobnosti našeho města.
Bohumír Kolář