ROBERT ISRAEL
- narodil se v roce 1963 v Los Angeles
- vystudoval obor hra na klavír na California State University v Northridge
- v roce 1991 začal skládat filmovou hudbu
- v letech 1993–2005 pracoval jako hudební ředitel jednoho z oddělení v Academy of Motion Pictures Arts and Sciences, která uděluje mimo jiné i známé folmové Oscary
- napsal hudbu k více než 130 němým filmům a dokumentům a v roce 2006 mu byl udělen čestný doktorát na univerzitě ve Stockholmu za přínos v oblasti filmové hudby a studia raného filmu
- s Moravskou filharmonií spolupracuje od roku 1999 a v rámci festivalu Dvořákova Olomouc je pod jeho taktovkou pravidelně uváděn cyklus koncertů Ve světě němého filmu
- od roku 2013 žije a pracuje v Olomouci, kde se oženil
Roberte, kdy a proč jste poprvé přijel do Olomouce?
Poprvé jsem do Olomouce přijel v roce 1999, abych s Moravskou filharmonií nahrál svou filmovou hudbu. Tehdy byla Olomouc jiná než dnes. Před Olomoucí jsem v roce 1996 nejprve navštívil Prahu, a tak moc se mi zalíbila, že jsem se tam dvakrát až třikrát ročně vracel. Když jsem poprvé přijel do Olomouce, říkal jsem si, že je to tady jiné než v hlavním městě, a hned napoprvé se mi tady moc zalíbilo. Horní náměstí je tak krásné! Město na mě udělalo velice příjemný dojem. Pak jsem se do filharmonie vrátil znovu a znovu, abych si nahrál své další skladby. Byla to hudba k němým filmům, kterou jsem skládal pro americkou televizi. Několikrát jsem se do Olomouce vrátil a cítil jsem, že se pomalu stává mým domovem mimo vlastní domov v Los Angeles.
Je opravdu možné vyměnit Los Angeles za Olomouc?
Ano, LA je město, kde jsem vyrostl, ale můj vztah k němu prostě vyprchal. Byl jsem z toho města už tak šíleně unavený! Navíc, dnes můžu pracovat kdekoliv na světě, a pokud mám nějaký koncert nebo práci, dostanu se tam dnes velice snadno.
K Olomouci máte ale ještě další pouto, že?
Mám. V roce 2012 jsem sem přijel natáčet a poprvé jsem se pracovně potkal se svou dnešní manželkou. Přiznám se, že jsem tehdy o žádném vztahu neuvažoval, takže naše první spolupráce byla ryze profesionální. Ona přišla na zkušebnu, přezpívala svůj part, nahráli jsme skladbu a odešla. Tehdy jsme si jeden druhého nevšimli. V roce 2013 jsme se potkali podruhé, chtěl jsem jí poděkovat za předchozí spolupráci a pozval ji na schůzku. To jsme už zjistili, že máme hodně společných zájmů – vyhledáváme a posloucháme rádi starou hudbu na internetu, před spaním se díváme na seriály. Dobře jsme se pobavili a já jí slíbil poslat nějaké odkazy na své skladby. Myslím, že ji moje hudba překvapila a zaujala natolik, že jsme dnes manželé! Moje hudba byla tedy vlastně naším prostředníkem. V Olomouci jsem velice šťastný, protože je to město tolik odlišné od dalších míst, která znám. Moji přátelé měli pravdu, když mi říkávali, že jsem více Evropanem než Američanem a že vlastně nechápou, co dělám v LA…
Odkud pochází vaše rodina?
Rodina ze strany otce přišla do Států z Ukrajiny a Ruska, další část z Berlína. Rodina z matčiny strany pochází z Japonska. Ale moji rodiče už byli narozeni v Americe stejně jako já.
Jak jste se dostal k hudbě? Učil jste se hrát na nějaký hudební nástroj?
Jako osmiletý jsem měl pět šest hodin klavíru a já to nenáviděl! Když mi bylo čtrnáct, zamiloval jsem se do vážné hudby. Měl jsem také moc rád filmy a velice vážně jsem uvažoval o nějakém oboru spojeném s filmem. Ale v šestnácti jsem měl dvě velké hudební lásky – Franze Liszta a Scotta Joplina. Rozhodl jsem se, že se kvůli nim musím naučit hrát na klavír a začal jsem s tím v posledním ročníku střední školy. A po roce jsem byl přijat na California State University v Northridge, kde jsme měl jako hlavní obor klavír. Komise mě přijala, když jsem se přiznal, že jsem se naučil Beethovenovu Patetickou sonátu během jednoho týdne nazpaměť. Přehrál jsem ji po šesti týdnech bez problémů.
Váš talent je musel hodně šokovat!
Přiznám se, že jsem se hlásil na hudební vědu jako hlavní obor, ale vystudoval jsem klavír.
Jak jste začal se skládáním vlastní hudby?
To souvisí s mou láskou k filmům. Během studia na univerzitě jsem začal hrát na klavír nebo varhany v kinech, kde se promítaly němé filmy. Seděl jsem, díval se na plátno a hrál… V roce 1991 mě náhodou požádali, abych napsal hudbu k části televizního programu, která měla být ve stylu němého filmu z 20. let 20. století. V tom pořadu vystupoval Johny Depp stylizovaný do Charlese Chaplina.
Johny Depp? To zní naprosto neuvěřitelně!
Já napsal jen tu hudbu. Nikdy jsme se nepotkali, takže on samozřejmě do dneška neví, kdo jsem! Ale byl to dobrý začátek, protože jsem pak začal dostávat další práci. V USA vychází speciální edice pro milovníky němých filmů, ke které je třeba skládat hudbu. Začal jsem s velice jednoduchými skladbami pro pár nástrojů, ale pak došlo i na větší zakázky – hudbu k dokumentům. Měl jsem zkušenosti s ragtimem, zkoušel jsem komponovat v různých hudebních stylech, a proto jsem se do skládání pustil.
Zní to neuvěřitelně, ale zdá se, že těch vašich talentů je více! Kdo byl vaší inspirací?
Bach. Když studujete jeho skladby, hned vidíte, jak málo talentu se dostalo vám. Konečně Shakespeare je také jen jeden a je nedostižnou inspirací pro další generace spisovatelů. Každý si má najít své místo v životě i v práci a využít vhodně svůj talent. Nikdy jsem nedal na žádné rady, řídím se svým citem a dělám to, co mám rád.
Vaši hudbu k němým filmům znají dobře i olomoučtí obyvatelé, protože jste opakovaně dirigoval Moravskou filharmonii v kině Metropol, kde byla produkce němého filmu právě s ní.
Ano, díky panu řediteli filharmonie Vladislavu Kvapilovi, který tento projekt poprvé prosadil a podporuje. Poprvé to bylo v rámci festivalu Dvořákova Olomouc v roce 1999. Těch koncertů už proběhlo celkem deset.
Kde jinde kromě kina Metropol bychom vás mohli ještě vidět?
Na konci září budu mít v Redutě koncert. Budu hrát Beethovena, Schuberta, Liszta, Bustera Keatona...opravdu. Na závěr koncertu budu doprovázet svou hudbou němý film s Busterem Keatonem.
Zdena Plachá