Blog zastupitelů
Především pro potřeby informovanosti občanek a občanů Olomouce jsem si založila osobní webovou stránku a blog zabývající se komunální politikou vedu teď na ní.
V listopadu 2020 jsme poprvé psali v Olomouckých listech o lukrativním prostoru „nikoho“ ve střední části Hejčína. Jde o pozoruhodnou lokalitu, kde jsou v této chvíli situovány tři velké školy a postmoderní torzo čtvrté, bývalé Přírodovědecké fakulty. Green field neboli zelený prázdný prostor milují pejskaři a akátové nálety ho chrání před velmi frekventovanou křižovatkou ulicí Tomkova a Ladova. Existuje několik možností, jak prostor využít, ta nejméně šťastná znamená chopit se první velké dotace a na městské zelené louce postavit administrativní budovu a další z mnoha parkovišť. V této chvíli se však rýsují lepší varianty.
V posledních 12 měsících (od ZMO 29.6.2020) jsme svědky stále rostoucího napětí mezi magistrátem a obyvateli Olomouce, nájemci družstevních bytů na ulicích Topolová, Rumunská, Sladkovského a Jiráskova. Katalyzátorem této situace je vždy zasedání Zastupitelstva města Olomouce, kde stížnosti, žádosti, naléhání a nezodpovězené otázky tvoří vždy velkou část času vyhrazeného pro veřejnost. Klub Piráti a Starostové vnímá zásadní roli Magistrátu města Olomouce v péči o tyto družstevní domy v uplynulých letech, ale kritizuje špatnou komunikaci s občany a neustálé prodlužování a odkládání rozhodnutí.
Lockdown přinesl mnoho strastí, smutku, pocitů odloučení a špatné nálady. V jednom ohledu byl ale rozhodně přínosem: v objevu pěší chůze jako vynikajícího katalyzátoru všech vyjmenovaných pocitů, jako radostné aktivitě, která rozpouští chmury a může přinést pocit uspokojení. V nejtěžší uzavírce okresů se tak prostě dalo jen chodit ve vymezeném katastru. Buď jen nazdařbůh, nebo s nějakým úmyslem.
Vážené zastupitelky, vážení zastupitelé, vážená Rado města Olomouce,
Posílení cyklodopravy ve vnitřním městě, snaha o ekologická řešení dopravy, zájem o rekreační sport, důraz na regionální historické hodnoty, zvýšení atraktivity univerzitního města – to jsou již třetím rokem priority setkávání olomoucké skupiny členů, registrovaných příznivců a podporovatelů STANu. Na počátku stálo šest krajských zastupitelů, už více než dva roky je tato skupina posílena o tři městské zastupitele v Olomouci a stále se rozrůstající skupinu aktivních přátel. Za společný velký úspěch lze jistě považovat zvolení hejtmana kraje právě ze skupiny olomouckých zastupitelů. Josef Suchánek brzy uvolnil svůj post nástupkyni Radmile Prchal Pavlíčkové a vytvořil tak prostor další političce soustřeďující se na oblast vzdělávání.
Olomouc nemá městského architekta nebo architektku, zkuste si to tedy sami: máte rozsáhlý pozemek blízko centra města a na něm stojí nepříliš pohledná, ale architektonicky cenná brutalistní stavba. Dokola jen zelená tráva, pozemek kategorie A neumožňuje prodat prostor developerovi. Co uděláte?
Reaguji na otázky, které všem zastupitelům rozeslala iniciativa sefoolomouc.cz. Podrobné výsledky ankety zde. Přestože nejsem v iniciativě přímo činná, ve vztahu k tazateli (Tomáš Hanáček) jsem ve střetu zájmů. Klub Piráti a Starostové odpověděl jako jediný ze všech zastupitelských klubů ústy všech svých členů a členek, jakkoli náš názor není jednotný, věnovali jsme anketě velkou pozornost.
„Vem si hejtmana - číslo jedna - pitomý je jak necky. Poštmistr jako by z oka vypadl naší domovnici, taky takový kořala. Správce chudinského ústavu: uvaž svini na pentli - a máš ho. Školní inspektor neví, co je mejdlo. Ale jinak si nemůžu stěžovat, hostí mě a peněz mi dají, kolik si řeknu.“ Citát ze slavné Gogolovy hry Revizor je samozřejmě nadsázkou a slouží hlavně jako obraz nedostatečné spolupráce mezi městem Olomoucí a správou kraje. Poslední věta totiž rozhodně neplatí a krajský úřad se ke svému hlavnímu městu chová značně skrblicky. Nejde ale ani tak o peníze, jako o špatnou komunikaci a neefektivitu.
Dobře si uvědomuji, že „někdy se to opravit musí“. Nežehrám proto na situaci, kdy se ve vrcholném létě a uprostřed turistická sezóny mění Olomouc ve slalom mezi staveništi. Za problém však považuji nekoncepční postup v (ne)plánování oprav, špatně nastavený vztah města a Technických služeb, nehospodárné nakládání s veřejným prostorem.