V prvé řadě je třeba uvést, že dle nám dostupných informací, ještě žádné z měst a obcí na území České republiky nevládne platným předpisem, který by toto opatření úspěšně aplikoval v praxi.
Nízkoemisní zóny
Území města Olomouce bylo v roce 2003 vyhlášeno ve Věstníku Ministerstva životního prostředí (MŽP) společně s dalšími městy a obcemi jako oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší ve smyslu zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. Takovou oblastí rozumíme území, v rámci zóny či aglomerace, na kterém dochází k překračování hodnoty imisního limitu pro jednu nebo více znečišťujících látek. Ve výčtu obcí bylo území našeho města uváděno nepřetržitě až do dubna 2011 (tzn. v roce 2011 jsme vypadli), ovšem letošní Věstník MŽP (únor 2012) nás do výčtu oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší opět vrátil, a to poměrně nekompromisně plnými 100% území. Použitá metodika hodnocení kvality ovzduší a vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší poukazuje na nadlimitní hodnoty u škodliviny PM10 (prachové částice) a rovněž u benzo(a)pyrenu.
Z výsledků studií prováděných v rámci Systému řízení kvality ovzduší ve městě Olomouci vyplývá, že zhoršená dlouhodobá imisní situace je v případě PM10 zapříčiněna nejen vlivem průmyslových zdrojů, ale na přední pozici nám staví vliv automobilové dopravy. Místně se na zhoršené kvalitě ovzduší podílí významnou mírou rovněž lokální topeniště (kotle v rodinných domech a bytových domech). Negativní vliv dopravy je ještě významnější u krátkodobých koncentrací PM10 během teplotních inverzí a bezvětří. U automobilové dopravy obecně platí, že míra a množství emisí z automobilů závisí na mnoha parametrech jako jsou technické parametry vozidla (typ motoru), používané palivo, typ a technický stav komunikace, režim jízdy a rovněž intenzita dopravy na jednotlivých úsecích komunikací na daném území.
Do loňského října byly mobilní zdroje v úvodním ustanovení zákona o ochraně ovzduší nadefinovány, ovšem další podmínky ochrany ovzduší před znečišťováním způsobeným dopravou k dispozici v tomto zákoně nebyly. Tyto podmínky byly upraveny zvláštními právními předpisy např. zákonem o podmínkách provozu na pozemních komunikacích. Po dlouhotrvajících mezirezortních jednáních v říjnu 2011 nabyla účinnosti novela zákona o ochraně ovzduší, která má za cíl zavedení institutu nízkoemisních zón (NEZ) do právního řádu ČR.
Zákonné zmocnění k vydání nařízení, kterým je možno za předpokladu splnění určitých podmínek omezit provoz motorových silničních vozidel, padlo na obce. Prováděcí předpis k této problematice však stále není platný. Návrh nařízení vlády, kterým se stanoví pravidla pro nízkoemisní zóny, sledujeme na webových stránkách ministerstva životního prostředí a diskutujeme. Měl by stanovit způsob zařazení silničních vozidel do emisních kategorií, vzory emisních plaket, pravidla pro označení vozidel emisní plaketou, bližší podmínky distribuce plaket a jejich cenu.
Vydání ať už nařízení obce či obecně závazné vyhlášky, která bude vymezovat území nízkoemisních zón a emisní kategorie vozů, kterým bude do těchto zón vjezd povolen, je však jen dílčí krok celého opatření NEZ. Tomuto vydání musí předcházet řada kroků, např. zadání a vypracování studie proveditelnosti nízkoemisních zón na území města Olomouce, analýza dopravy v daném území, dále zajištění alternativních objízdných tras po silnicích stejné nebo vyšší třídy, zřízení parkovišť vně zóny, navržení dopravního spojení se zónou prostřednictvím MHD a spousta administrativy ve věci vydávání emisních plaket a udělování výjimek.
Jednoznačně se ztotožňuji s názorem řady odborníků, kteří považují za nezbytné vydat nařízení obce či obecně závaznou vyhlášku vymezující území nízkoemisních zón až po vydání příslušného prováděcího předpisu k zákonu o ochraně ovzduší, kterým se stanoví pravidla pro nízkoemisní zóny.
Osobně považuji aplikaci navrhovaného opatření v podobě nízkoemisních zón na území města Olomouce za málo účinné a hodně byrokratické, zejména po udělení všech výjimek nevidím mnoho nadějí na zlepšení kvality ovzduší, nehledě na nemalé investiční náklady spojené se zavedením institutu nízkoemisních zón v rámci celé ČR. V neposlední řadě je nutno poukázat na stávající stav dopravní sítě a na absenci obchvatů města.
Jak tomu bude skutečně, zda zavedení nízkoemisních zón bude pro město Olomouc přínosem, ukáží až výsledky studie proveditelnosti nízkoemisních zón v našem městě.