Tento územně plánovací dokument po třiceti letech nahradil směrný územní plán Miroslava Strnada z roku 1955.
Na počátku osmdesátých let už bylo zřejmé, že dosavadní územně plánovací dokumentace je pro další rozvoj města nepoužitelná a přikročilo se k pořizování nového územního plánu Olomouce. Nebyla mu však souzena delší životnost. Po pronikavé změně politických a hospodářských poměrů odstartované v České republice zhruba pět let po schválení tohoto dokumentu na přelomu let 1989-1990 nemohl už územní plán z roku 1985 odpovídajícím způsobem předjímat budoucí progresivní vývoj města v nových podmínkách.
Náhle a bez přípravy došlo k zásadním změnám v majetkoprávních vztazích, k překotnému rozvoji soukromé podnikatelské sféry, k odchodu Sovětské armády, k redislokaci armády ČR a ke zrušení některých jejích částí rozmístěných na území Olomouce. Změnila se koncepce dopravy ve městě. Spolu se zrušením komplexní bytové výstavby došlo k převodu státního bytového a domovního fondu na obec, k transformaci bytových družstev a k možnosti převodu družstevních bytů a domů do osobního vlastnictví družstevníků a dalších oprávněných osob. Byl zahájen proces navrácení obytných a jiných budov a podniků jejich bývalým soukromým vlastníkům před r. 1948 a přistoupilo se rovněž k částečnému navrácení majetku církve i k přehodnocení významu památkových objektů v území Olomouce a městské památkové rezervace jako celku.
Z těchto a dalších důvodů se dosavadní územně plánovací dokumentace Olomouce zpracovaná před rokem 1989 stala takřka „přes noc“ prakticky nepoužitelnou a ani snaha o její revizi v r. 1993 nemohla přinést uspokojivý výsledek.
Závažnost změn vedla městskou samosprávu k rozhodnutí zadat zpracování zcela nového „Územního plánu sídelního útvaru Olomouc“, který byl sválen Zastupitelstvem města Olomouce v roce 1998.