Po 2. světové válce došlo v Olomouci k novému oživení územně plánovacích aktivit a bylo zřejmé, že „Generelní návrh upravovacího plánu města Olomouce“ (leden 1946), který vycházel ze zásad stanovených před čtvrt stoletím, už novým poválečným požadavkům nevyhoví. Zpracování nového „Směrného územního projektu města Olomouce“ bylo zadáno Miroslavu Strnadovi, olomouckému architektovi, který v roce 1948 zvítězil v soutěži na řešení rozsáhlého území mezi hlavním nádražím a historickým jádrem města a zaujal zejména komplexním pojetím úkolu dokumentovaným například také zájmem o otevírání nových panoramatických pohledů na siluetu staré Olomouce.
Plán rozvíjel některé životaschopné zásady stanovené v předchozích územně plánovacích dokumentech (Skřivánek-Urban-Šejna), a korigoval je s ohledem na rychlý poválečný vývoj města a širšího okolí. Nepřehlédnutelným prvkem je také „staronový“ pohled na vztah nově budovaných obytných čtvrtí k historickému jádru města, odvíjející se do jisté míry od názorů vídeňského urbanisty Camillo Sitteho z konce 19. století:
- Zachovat historické jádro jako životaschopnou kulturní rezervaci v daném území a respektovat jeho dominantní pozici v městském obrazu při utváření nových městských částí.
- Počítat nadále s centrální funkcí historického jádra v městském organismu a využít jeho historický stavební fond pro umístění nových centrálních zařízení, zejména vysokoškolských a kulturních.
- Podřídit městskou komunikační osnovu klidovým nárokům jádra jako městského centra a základního obytného obvodu a vyloučit těžkou i dálkovou dopravu odvedením z jeho území na vnitřní komunikační okruh při obvodu jádra.
Strnadův územní plán sice platil po dobu následujících tří desetiletí, s ohledem na dobovou názorovou stagnaci však postupně ztrácel na významu. Během dvou desetiletí po roce 1949 nebyly vypisovány žádné urbanistické ani architektonické soutěže a výstavba nových panelových obytných souborů po obvodu města probíhala především pod vlivem centrálního plánování a diktátu monopolních dodavatelů.
Územní projekt města Olomouce nahradil až Územní plán sídelního útvaru z roku 1985.