V letošním roce vybírala olomoucká rada z 33 návrhů na ocenění, které pak doporučila zastupitelům města ke schválení. Předání ocenění se uskuteční ve slavnostním sále kláštera Hradisko ve čtvrtek 25. 5. 2006 od 18 hodin.
Oceněni budou:
prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc.
26.12.1937 Neplachovice
pedagog, vědecký pracovník, popularizátor přírodovědeckých poznatků
Cena města Olomouce v oblasti přírodní vědy
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého. V roce 1987 byl jmenován univerzitním profesorem pro obor zoologie. V letech 1985-1991 působil ve funkci vedoucího Katedry zoologie a antropologie. Podstatnou část profesního života tvořila vyvážená pedagogická a vědecká práce. Svůj výzkum zaměřil na studium prostorové orientace vyšších obratlovců, na monitoring těžkých kovů v populacích hmyzu ve vztahu k znečištění životního prostředí, na ekologii a taxonomii pestřenek (jeden nový druh byl pojmenován norským badatele jeho jménem), na studium agresivního chování dutinových hnízdičů, na problematiku hnízdního parazitizmu a na význam jezevců v lesních ekosystémech. O výsledcích své vědecké práce přednášel na mnoha mezinárodních konferencích a sympoziích. Na Přírodovědecké fakultě položil základy pro výuku etologie. Je úspěšným školitelem doktorandů a předsedou státních zkušebních komisí. Od roku 1990 byl pověřen funkcí hlavního redaktora vědeckého sborníku PřF UP. Jeho publikační činnost čítá téměř dvě stovky vědeckých prací, které uveřejnil v domácích i zahraničních časopisech. Je spoluautorem dvou monografií, pěti učebnic biologie pro základní a střední školy a šesti vysokoškolských učebních textů. Je o něm známo, že jako zoolog ovládá velmi dobře i mnohé další biologické obory. Stál u zrodu a realizace první Mezinárodní biologické olympiády, která se uskutečnila na Přírodovědecké fakultě v Olomouci v roce 1990. Jako vedoucí české delegace se poté zúčastnil všech dosavadních 16 mezinárodních biologických olympiád, mezinárodní jury několikrát předsedal a proslavil své univerzitní město Olomouc prakticky na všech kontinentech. Tato jeho činnost je velmi kladně hodnocena také MŠMT ČR.
Jarmila Cásková-Malendová
25.3.1934 Olomouc
klavíristka, korepetitorka
Cena města Olomouce v oblasti hudby
Po absolvování Slovanského gymnázia v Olomouci se věnovala studiu na AMU v Praze, kde byl jejím učitelem klavíru profesor Maxián. Na Univerzitě Palackého studovala na Filozofické fakultě teorii hudební vědy. Jejím vzorem byl tatínek, který maloval a amatérsky pěstoval divadlo. V listopadu 1954 nastoupila jako korepetitorka do Moravského divadla a postupně prošla všemi uměleckými tělesy. Seznámila se zde se svým životním partnerem hercem Adolfem Cáskem. Již za svého působení v divadle se věnovala přípravě koncertů. Když byla na počátku 90. let zrušena divadelní scéna v Hodolanech, rozhodla se jim věnovat pravidelně. Spolu se svými přáteli chtěla alespoň částečně nahradit hodolanskou scénu, která byla proslulá hudebním žánrem. Jedinečnost jejich koncertů tkví v tom, že obdobné cykly v Olomouci nikdo nepořádá.V roce 1993 se koncerty konaly každé dva měsíce v Geislerově sále, od roku 1994 každý měsíc v Muzeu umění. Při organizování koncertu se vždy snažila, aby byl každý jiný, aby se v nich prolínaly všechny žánry. Od opery a operety přes normální koncerty s nástrojem až po komponované se zpěvy. Pro větší rozmanitost koncertů jsou zváni i hosté z jiných divadel. O tom, že její perná příprava na každý koncert přináší své ovoce, svědčí skutečnost, že sál je vždy plný. Shánění materiálů, výběr účinkujících, kteří odpovídají příslušnému žánru a samotná příprava koncertu jí zabere spoustu času.Velkou oblibu si získala její koncertní Setkání s…a stejně tak oblíbené jsou i vánoční koncerty. Celou plejádu pořadů připravila pro nemocnice a kulturní zařízení řady měst. S velkým zájmem se setkávají i uzavřené koncerty pořádané pro věznici. Její pořady dávají příležitost mladým zpěvákům rozšířit a vytvořit si repertoár a "vyzpívat se". V roce 2004 se uskutečnil jubilejní stý koncert pro Muzeum umění v Olomouci. V březnu 2006 to už byl stodvacátý koncert.
Rudolf Chorý
17.4.1929 Nemilany u Olomouce
akademický sochař
Cena města Olomouce v oblasti výtvarné umění
Studoval na Škole umění ve Zlíně a v letech 1952 - 1958 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Laudy. Od roku 1960 je členem Svazu československých výtvarných umělců, později Svazu Českých výtvarných umělců, od roku 1990 Unie výtvarných umělců Olomoucka. Rudolf Chorý je jedním z nejvýznamnějších olomouckých a moravských sochařů druhé poloviny dvacátého století. Po studiu na pražské Akademii výtvarných umění, kde byl žákem prestižní sochařské školy a po krátkém šumperském pobytu se trvale usadil v Olomouci, s níž je nerozlučně spjato i jeho umělecké a společenské působení. V šedesátých letech se výrazně podílel na zdejším progresivním výtvarném hnutí a stál u zrodu celostátní přehlídky českého sochařství Sochařská bilance Olomouc.
Sochařská tvorba Rudolfa Chorého je žánrově i formálně velmi bohatá. Vedle figurálních motivů často ztvárňoval různé přírodní motivy, plasticky výraznou a tvarově přesvědčivou formou. I materiálové provedení jeho plastik má velký rozsah. Vedle klasických materiálů bronzu, kamene a dřeva úspěšně experimentoval i s chromniklovou ocelí. V tomto materiálu realizoval řadu monumentálních prací.
V roce 1954 získal ocenění v soutěži uměleckých děl pro Muzeum Klementa Gottwalda v Praze. 1960 obdržel cenu v celostátní soutěži k 15. výročí osvobození ČSSR. V roce 1962 získal 1. cenu v celostátní soutěži na plastiku do přednádražního prostoru v Olomouci a 1965 cenu v soutěži k 20. výročí osvobození ČSSR. Čestné uznání KNV Ostrava za sochařskou tvorbu získal v roce 1967 a o třicet let později Cenu Masarykovy akademie umění.
S Chorého realizacemi se můžeme setkat v Šumperku, Přerově a Vsetíně. Z olomouckých realizací můžeme připomenout Dobytí vesmíru na Třídě Kosmonautů, Fénixe před olomouckým krematoriem, kašnu Zrození Venuše před budovou Zenitu, Flora, která stojí u stejnojmenného hotelu a kompozici Spojení na fasádě telekomunikační budovy.
Eliška Junková-Khásová
*16.11.1900 Olomouc + 5.1.1994 Praha
česká automobilová závodnice
Cena města Olomouce v oblasti sport
Narodila se v zámečnické rodině. V roce 1916 ukončila studium na Dvoutřídní dívčí obchodní škole Ústavu hrabětě Pöttinga v Olomouci. Poté nastoupila do olomoucké pobočky Pražské úvěrní banky, kde se setkala se svým budoucím manželem Čeňkem Junkem. Junková byla mimořádně jazykově nadaná. V červnu 1922 se provdala za bankovního manažera Čeňka Junka, který v té době měl za sebou první automobilové závody. Aby se mu vyrovnala a lépe pochopila jeho zálibu, získala jako jedna z prvních žen u nás řidičský průkaz. Při návštěvě Paříže jim učaroval vystavený vůz Bugatti, seznámili se osobně s jeho konstruktérem E.Bugattim a značce zůstali věrni. Zpočátku manžela na závodech doprovázela, teprve v září 1924 se vydala na trať Lochotín - Třemošná samostatně. Závodu Ecce Homo se zúčastnila třikrát v letech 1925-7, zvítězila i v závodě Sv. Kopeček u Olomouce v r. 1927. Po manželově neštěstí na 2. Velké ceně Německa v červenci r. 1928 zanechala závodní činnosti. Mezi její úspěchy patří absolutní vítězství v závodě do vrchu na trase Zbraslav-Jíloviště v roce 1926; dále 2. místo v kat. sportovních vozů na Velké ceně Švýcarska Klausenpass v r. 1926, které jí otevřelo cestu na I. Velkou cenu Německa v r. 1927, kde zvítězila v kategorii sportovních vozů. Za nejvýznamnější je považován její úspěch na tehdy nejtěžším okruhu Targa Florio, založeném na Sicilii v r. 1906. V květnu r. 1928 tento závod dokončila jako první žena v historii. Zvítězila v ženské kategorii, kategorii nezávislých jezdců a v absolutním pořadí skončila na 5. místě. Během 4 let absolvovala na 25 závodů, 19x zvítězila a jen dvakrát nedojela. Po smrti manžela vykonala pro Bugattiho na přelomu roku 1929/1930 akviziční cestu s Bugattkou do Colomba a Indie. Cesta měla ohlas u českých výtvarníků. Ve třicátých letech začala pracovat u Bati v oboru pneumatik, kterému zůstala věrná až do odchodu do důchodu v r. 1956. Za 2. světové války byla ilegálně zapojena v "Národním odboji - vojenské organizaci skupiny gen.int. dr. Viktora Spěváčka" po jejím rozpuštění do konce války pracovala ve skupině "Černý lev. Poválečnému motorismu zůstala věrná a podílela se na organizaci plochých drah, pomáhala s organizací první šestidenní v Československu, působila v pořadatelském sboru Masarykova okruhu, při veteránských soutěžích a organizovala český ženský motorismus.
V r. 1964 je jí jako jediné ženské závodnici uděleno členství ve výběrové organizaci "CIAPGP - Mezinárodním klubu bývalých závodníků Velkých cen F1", jehož podmínkou je vítězství ve Velké ceně. Později jí bylo uděleno čestné členství této organizaci. V r. 1972 vydává paní Eliška autobiografickou knížku "Má vzpomínka je Bugatti". V r. 1990 převyprávěl její příběhy Miloš Kovářík v knížce Královna volantu. Na sklonku života jí byla udělena čestná členství ve veteránských klubech v Německu, Velké Británii, Francii, USA.
Paul Franz Kling
4. 7. 1936 Nördlingen
bývalý primátor partnerského města Nördlingenu
Cena města Olomouce primátorovi německého partnerského města Nördlingenu
Studoval na univerzitě v Mnichově obory latina, řečtina, němčina a pedagogika. Působil jako středoškolský učitel na gymnáziu v Mnichově, v Garmisch-Partenkirchenu, Oettingenu a od roku 1966 v Nördlingenu. Byl jmenován vrchním studijním radou a studijním ředitelem Gymnázia Theodora Heusse v Nördlingenu. Od roku 1972 byl členem městské rady.
Od 1. 5. 1982 do 30.4. 2006 byl primátorem Nördlingenu. Do této funkce byl obyvateli svého města zvolen čtyřikrát po sobě. Kromě toho zastával a zastává další politické čestné funkce. Od roku 1972 je členem okresního zastupitelstva Donau-Ries, v letech 1990-2003 byl členem krajského zastupitelstva Švábska, ke konci tohoto období působil ve funkci viceprezidenta.
Nördlingen je město, které si vzalo záštitu nad Vlasteneckým svazem pro Olomouc a střední Moravu, založeným v roce 1973. Tento svaz sdružuje původní německé obyvatele Olomouce a jeho okolí, kteří museli v důsledku poválečných událostí Československo opustit. Paul Kling se angažoval v maximální podpoře svazu ze strany města, a to zpočátku z pozice tehdejšího radního a poté primátora. Zajistil svazu důstojný prostor pro uchování archivních materiálů jejich Pamětní síně. Každoročně se účastnil setkání členů svazu a poskytoval mu organizační, morální i finanční podporu. Také jedna z ulic v Nördlingenu byla pojmenována po Olomouci. Z jeho iniciativy navázalo město Nördlingen a zmíněný vlastenecký svaz bezprostředně po sametové revoluci v roce 1989 kontakty s olomouckou radnicí. První návštěva pana Klinga a zástupců svazu v Olomouci se uskutečnila v roce 1990. Za uplynulých 15 let podpořil řadu společných akcí mezi oběma městy, včetně finanční pomoci svazu, které se dostalo v roce 1997 obyvatelům Olomouce nejvíce postiženým povodní. Aktivní kontakty udržoval rovněž s Pedagogickou fakultou UP a zprostředkoval kontakt na profesora Friedricha Nathera, olomouckého rodáka, který studentům fakulty přednášel o historii německo-českých vztahů a jehož zájem o Olomouc se odrazil ve vydání dvoudílné Kroniky olomouckých domů. Paul Kling se stal nadšeným obdivovatelem Olomouce a díky jemu se mezi oběma městy uskutečňují pravidelně nejrůznější akce, výměny hudebních souborů, výměnné výstavy výtvarných umělců obou měst. Došlo k navázání kontaktů mezi školami a nemocnicemi, uskutečnily se pracovní stáže zaměstnanců radnice i kulturních institucí. V roce 2005 se město Nördlingen finančně podílelo na obnově městských parků, a to díky sponzorskému příspěvku na výsadbu stromů.
Ve své vlasti je nositelem řady vyznamenání. V roce 1995 obdržel Spolkový kříž za zásluhy, v roce 2001 Medaili vlády Švábska, v roce 2005 Medaili za zvláštní zásluhy v komunální samosprávě ve stříbře a v roce 2006 získal Cenu Riesu od Raiffeisen-Volksbank, Ries za zásluhy při rozvoji okresu Donau-Ries.
Prof. PhDr. František Mezihorák, CSc.
6. 10. 1937 Vracov
historik, pedagog, politolog a politik
Cena města Olomouce v oblasti společenské vědy
Je rodákem ze slováckého Vracova, ale již padesát let je životem a prací spojen s Hanou a Olomoucí. Vystudoval historii a češtinu na Univerzitě Palackého. Zde také po krátkém gymnaziálním působení v Kyjově nastoupil jako asistent a dosáhl kandidatury historických věd (1966) a doktorátu filozofie (1968). Pro svou angažovanost v reformním procesu tzv. Pražského jara (1968) byl z univerzitní půdy vypovězen a pak dvacet let zbaven možnosti vědecké a publikační činnosti.V dlouhém období diskriminace a policejního sledování však zažil i důvěru, uznání a oblibu u studentů strojnické průmyslové školy. V roce 1989 byl jedním z aktérů tzv. sametové revoluce a po jejím vítězství se mohl na univerzitu vrátit. Zastával zde akademické funkce prorektora univerzity a děkana Pedagogické fakulty.Na Filozofické fakultě UP založil první katedru evropských studií v Československu. Po dvou habilitacích (1990, 1993) byl v roce 1997 na základě vědecko-pedagogického řízení prezidentem republiky jmenován univerzitním profesorem. Ve své odborné práci se věnuje především problematice soudobých dějin, zvláště vztahům mezi národy střední Evropy, a dějinám evropanství. Mezi jeho větší práce patří Evropská integrace I-III, Hry o Moravu (knihu dedikoval Olomouci), Průvodce evropanstvím.Mezinárodní ohlas vzbudila zvláště anglická a francouzská verze jeho monografie Galerie velkých Evropanů. Řadu vědeckých statí publikoval i v angličtině, maďarštině, němčině, polštině,slovenštině a slovinštině. Je členem řady domácích i zahraničních vědeckých organizací a vystupoval na nesčetných konferencích a sympoziích. Krátkodobě působil na několika evropských vysokých školách a zkušenosti získal i na mnohých univerzitách mimoevropských. Působil jako senátor Senátu Parlamentu České republiky, kde pracoval ve Výboru pro evropskou integraci a v Komisi pro zahraniční krajany. Byl předsedou Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a členem Výboru přidružení České republiky a Evropského parlamentu v Bruselu. Několik let pracoval také v Parlamentním shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku. Při všech svých univerzitních a parlamentních aktivitách na všech kontinentech světa se vždy snažil propagovat Olomouc. Výrazně se v Parlamentu České republiky zasadil např. o zachování práva povinného výtisku knih a periodik pro Vědeckou knihovnu v Olomouci, o dislokaci celostátního Fondu bydlení do Olomouce, o převedení rozsáhlých lesních ploch do majetku našeho města, o podporu zřízení Arcidiecézního muzea. Je nositelem vyznamenání a ocenění domácích i zahraničních (zvláště řádu Za věrnost demokracii a humanismu Svazu bojovníků za svobodu,Velkého záslužného kříže Republiky Rakousko a Zlaté medaile Univerzity Palackého).V současné době působí jako profesor na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty olomoucké univerzity.
Prof. PhDr. Miloš Trapl, CSc.
15. 1. 1935 Hustopeče u Brna
historik, spisovatel
Cena města Olomouce v oblasti historie
Absolvoval gymnázium v Brně, poté se rodina přestěhovala do Olomouce (otec Miloslav Trapl byl zakládajícím profesorem Univerzity Palackého - sociolog, historik). V Olomouci vystudoval v letech 1953-1957 obory dějepis-čeština na Vysoké škole pedagogické. Po ukončení studia pracoval na krajské archivní správě MV v Olomouci, kde získal cenný přehled o archivních fondech na celé Moravě. Po zrušení kraje Olomouc pracoval v letech 1960-1964 v tehdejším Vlastivědném ústavu v Olomouci (dnešní Vlastivědné muzeum). Dne 1. září 1964 byl přijat jako odborný asistent na katedru historie Fil.fak.UP a pracoval zde především v Kabinetu regionálních dějin. Podílel se výrazně na tvorbě Historického místopisu Moravy a Slezska v letech 1848-1960 (od roku 1966 vyšlo 16 svazků, poslední byl právě dokončen). Vedle toho publikoval řadu regionálních prací, mj. k metodice tohoto historického odvětví, podílel se na zpracování desítek měst a obcí, psal také statí o historii Olomouce, mj. byl v roce 1972 a 2002 spoluautorem tzv. malých dějin města.
V roce 1966 obhájil hodnost kandidáta historických věd a získal titul PhDr. V roce 1977 se habilitoval jako docent československých dějin. Hodnost univerzitního profesora získal na Masarykově univerzitě v Brně v roce 1997.
Již od poloviny šedesátých let se vědecký zájem prof. Trapla rozšiřuje o novodobou historii, dějiny první republiky, zejména jejího politického systému, stran a spolků. Řadu publikací věnoval politickému katolicismu, především historii Československé strany lidové a jejímu předsedovi monsignoru Janu Šrámkovi. Z dalších okruhů jeho vědeckého zájmu jmenujme osobnost T. G. Masaryka. Je také od poloviny devadesátých let místopředsedou olomoucké pobočky Masarykovy společnosti.
V roce 1993 stál M. Trapl u zrodu Centra pro československá exilová studia na FFUP, jež vzniklo z materiálů věnovaných našimi exulanty a od té doby je ředitelem této instituce. Vyvrcholením práce tohoto centra bylo vedle řady publikací umístění 22.výročního světového kongresu nejvýznamnější organizace zahraničních Čechů -Společnosti pro vědu a umění - v roce 2004 do Olomouce.
M. Trapl je členem řady vědeckých společností (Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Matice moravská - člen výboru, a redakčních rad časopisů Slezský sborník, Jižní Morava a Severní Morava. Zasedá ve vědeckých radách FF UP, Fil.-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity, je předsedou oborových rad historie a politologie na FF UP apod.
Je autorem a spoluautorem více než 500 publikací, statí a článků. Z nich můžeme vedle zmíněných 16 svazků Historického místopisu jmenovat např.: Politika českého katolicismu na Moravě (1968), Politický katolicismus a Československá strana lidová v Československu v letech 1918-1938 (1990, roku 1995 vyšlo v New Yorku anglicky), Monsignore Jan Šrámek (1995), Svobodný stát a okupace (4. díl dějin Moravy 2004), Osobnosti českých dějin (2005), Malé dějiny Olomouce (1972), Olomouc, malé dějiny města (2002), /podílí se na připravovaných akademických dějinách Olomouce/ Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci, Československo 1918-1938 (skripta - 3 vydání), Prostějov 2 díly dějin města, Nivnice, rodiště Jana Amose Komenského, podíl na dějinách Uherského Hradiště, Uherského Brodu, Napajedel, Otrokovic a řady dalších měst a obcí. Přednesl téměř 500 veřejných přednášek, zúčastnil se desítek vědeckých konferencí doma i v zahraničí (Německo, Polsko, Slovensko, Rakousko).