Po dlouhé době praktických příprav a zkoušek jazyka vydal v tomto roce učebnici, a otevřel tak světu nové možnosti komunikace. Jazyk našel svoje stoupence a neustále se šířil v mnoha zemích. Není divu, že i u nás oslovil mnoho lidí, v několika městech byly zakládány kluby esperanta a ani Olomouc nezůstala pozadu. Snahy mít svůj klub vyvrcholily v roce 1911, kdy byl 14. března založen český esperantský klub. Kurz esperanta navštěvovalo až 170 zájemců, dva roky poté, v roce 1913, hrají esperantisté divadlo. Tři olomoučtí esperantisté zakládají skupinu Moravští esperantští pionýři, kteří překládají a vydávají v esperantu literární díla, namátkou jmenuji Čapkovo R.U.R a Bílou nemoc. Můžeme být právem hrdi na toto období a na lidi, kteří jej naplňovali nezištnou prací pro esperanto a prakticky dokládali jeho význam pro dorozumění ve světě a propagaci národní literatury. A tak se to děje po celou dobu trvání klubu, který měl několik vynikajících osobností, které stály v čele hnutí a vedly činnost klubu na úrovni, takže patřil vždy mezi první v naší republice.
Dějiny klubu popisují události, odpovídající politickému a kulturnímu vývoji společnosti. Zmínil bych se jen o jedné, která nám zanechala viditelnou památku až do našich dnů. V roce 1932 byl uspořádán v Olomouci 5. kongres československých esperantistů za početné účasti 260 účastníků. Při této příležitosti byl zasazen ve Smetanových sadech za pavilonem A strom- Liriodendron tulipifera, dovezený účastníkem z Ameriky, a umístěn žulový kámen s nápisem připomínající tuto událost. A navíc, ulice v sousedství byla pojmenována Zamenhofova.
K těmto dvěma památníkům, které by mohly mnoho vyprávět, směřuje nyní moje cesta, abych tam položil kytičku a mlčky postál. Jen na vzrostlém stromu je vidět, jak čas oponou trhnul, jak říká básník. Kytičkou uctívám mlčky všechnu práci, nadšení, vítězství a prohry těch, kteří po sto let trpělivě a houževnatě nesli odkaz Zamenhofa. Přál bych si, aby se dostalo jazyku dalších uznání a většího pochopení, ale vím, že to není jednoduché. Symbolicky kladu kytičku ke stoletému výročí založení esperantského klubu Olomouc.
Jan Duda, předseda esperantské sekce VSM Olomouc
Dodejme, že ve Vědecké knihovně Olomouc je v průběhu celého února ke zhlédnutí výstava o esperantu, konaná u příležitosti oslav 100 let olomouckého klubu. Výstavu v 1. poschodí budovy si můžete prohlédnout od pondělí do pátku od 8.30 do 19.00 a každou sobotu od 9.00 do 13.00.
HISTORIE ESPERANTA:
Esperanto je mezinárodně nejrozšířenější
umělý jazyk. Jeho základy vytvořil
už v 70. letech 19. století polský
lékař židovského původu Ludvík Lazar
Zamenhof. V roce 1887 publikoval první
učebnici nového jazyka. Ten je sestaven
tak, aby se dal co nejsnáze naučit
a již při zvládnutí omezeného základu
slovní zásoby umožnil používáním
předpon a přípon praktické používání
jazyka. Esperanto obsahuje jazykové
i mluvnické prvky germánských, románských
i slovanských jazyků, v malé
míře v něm obsahuje i stopy neindoevropských
jazyků, jako je maďarština
a finština.
První českou učebnici, nazvanou Úplná
učebnice mezinárodní řeči dra. Esperanta,
vydal již v roce 1890 František
Vladimír Lorenc. První esperantský
klub u nás byl založen v Brně roku 1901, v Praze vznikl o rok později, přičemž jej spoluzakládal
spisovatel S. K. Neumann. Mezi známými osobnostmi používajícími esperanto
v poslední době jsou mimo jiné nositel Nobelovy ceny Reinhard Selten, mistryně světa
v šachu Judit Polgárová a Tivadar Soros, otec finančníka George Sorose, který považuje
esperanto dokonce za jeden ze svých mateřských jazyků.
Hnutí ve světě zastřešuje Světový esperantský svaz (UEA – Universala Esperanto-Asocio),
jehož členové tvoří nejaktivnější část esperantské komunity, má své národní svazy v 62
státech a individuální členy v téměř dvojnásobném počtu zemí.
(Zdroj: www.wikipedia.org a www.esperanto.cz/cs)