Vstup České republiky do Evropské unie mimo jiné přinese nutnost odstranění olověných vodovodních přípojek, a to nejpozději do roku 2013. Důvod je zřejmý: olovo škodí lidskému organismu.
Jak to s olověnými přípojkami vypadá u nejvýznamnějšího provozovatele vodohospodářské infrastruktury na střední Moravě, společnosti STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ?
Olověné trubky byly dříve nejběžnějším a nejpoužívanějším materiálem pro vodovodní přípojky. Z 12.860 vodovodních přípojek, které společnost STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ v současné době provozuje, je jich olověných 3.155, tedy téměř čtvrtina (24 %). Nejvíce olověných přípojek, 2.955, je evidováno na území města Olomouce. Vybudování vodovodní přípojky financoval ve většině případů majitel zásobované nemovitosti a stal se tak jejím vlastníkem.
Zdravotní riziko olověných přípojek spočívá ve stopové kontaminaci vody, ke které dochází kontaktem vody s materiálem olověného potrubí. Dlouhodobá konzumace takto kontaminované pitné vody má negativní vliv na lidský organismus, neboť olovo se v orgánech akumuluje. Vlastník olověné vodovodní přípojky se tak dobrovolně vystavuje riziku vniku závažných onemocnění.
Je zdravotní závadnost olova jediným důvodem pro výměnu přípojek z tohoto materiálu?
Olověné přípojky jsou dnes již za hranicí své životnosti, únava materiálu je velmi častou příčinou poruch. STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ má jako provozovatel vodohospodářské infrastruktury povinnost poruchy odstraňovat. Odstraňování těchto poruch zároveň znamená přerušení dodávky vody minimálně v jedné ulici, neboť i uzavírací ventily těchto přípojek jsou většinou zcela nefunkční. Výjimkou nejsou případy, kdy na jedné takové přípojce bylo provedeno několik oprav.
Obě výše uvedené příčiny jsou pádnými argumenty pro výměnu olověných přípojek. Kdo ponese příslušné finanční náklady?
Odpověď je jednoznačná: Za technický stav vodovodní přípojky odpovídá její vlastník. Je tedy na něm, aby v rámci své osobní odpovědnosti zajistil rekonstrukci přípojky a případně i domovních rozvodů na vlastní náklady.
STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ disponuje databází olověných přípojek, kterou průběžně ověřuje a předpokládá se, že vlastníci olověných přípojek budou postupně vyzýváni k provedení jejich rekonstrukce.
Platné právní předpisy neurčují přímou povinnost vlastníka nemovitosti k rekonstrukci olověné přípojky. Pro posílení argumentů k výměně olověných vodovodních přípojek lze přesto využít tyto legislativní předpisy:
- vyhláška MZe č. 37/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody, která definuje i požadavky na materiály vodovodních přípojek.
- vyhláška MZe č. 376/2000 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu a rozsah a četnost její kontroly. Ta stanoví limity pro obsah olova v pitné vodě. Současný limit 0,025 mg/l bude 1.ledna 2015 zpřísněn na 0,01 mg/l
- zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, který v příslušné pasáži uvádí, že vodovodní přípojka musí být provedena a užívána tak, aby nemohlo dojít ke znečištění vody ve vodovodu.