Přestože i v České republice už některá města a instituce navazují se sprejery spolupráci, vyhrazují místa, kde se mohou vyřádit a pořádají jim výstavy, graffiti je a patrně i vždycky bude především nelegální adrenalinovou zábavou a ničením cizího majetku.
CO ŘÍKÁ ENCYKLOPEDIE
Graffiti je druh výtvarného projevu spočívající ve vytvoření výtvarného díla pomocí sprejových barev. Protože je však většinou vytvářen nelegálně (např. na domech, památkách, dopravních prostředcích apod.), jde o závažnou formu vandalismu, která je v České republice trestným činem. Samotný termín graffiti je vzdáleně spřízněný s pojmem Sgrafito, vychází z původního řeckého slovesa grafein – psát.
Základní pojmy
Writer – člověk, který vytváří graffiti
Crew – skupina writerů, která pracuje společně
Toy – začátečník (mezi sprejery se tento výraz používá spíše jako vulgarismus)
Can – plechovka spreje
Cap – tryska na spreje
Tag – podpis writera, důraz na kompozici
Piece – barevné graffiti, důraz na tvary písma a celkovou barevnou kompozici
Chrom – stříbrno-černé graffiti, důraz na tvar
Trow-up – rychlé graffiti, důraz na jednoduchost
Sketch – skica
Panel – graffiti na vagonu vlaku
Zdroj: Wikipedie
Poškozené jsou všechny tramvaje
Se sprejery se denně potýká například Dopravní podnik města Olomouce (DPMO). Tramvaje a autobusy patří k nejoblíbenějším terčům jejich řádění. Kvůli sprejerům musel dokonce podnik zvýšit ostrahu v okolí areálu vozovny. Letos tady pouliční umělci „vyzdobili“ tramvajový vůz po celé délce. Od té doby se už nic takového neopakovalo, pachatelé ale policii stále unikají. „Časté jsou i útoky na naše budovy na konečných, nebo měnírny, kde nám pravidelně ničí fasády. Se státní i městskou policií intenzivně spolupracujeme, ale úspěšnost dopadení vandalů je minimální,“ přiznala mluvčí DPMO Magdaléna Kopřivová.
S nejrůznějšími malůvkami a nápisy se setkávají cestující ve valné většině vozidel. V interiérech je problém především s nápisy speciálními fixy, které jdou odstranit buď velmi těžko, nebo dokonce vůbec. „Týká se to především tramvají, v autobusech je jich minimum. Další způsob poškození je rytí do skla diamantem. Poškozené máme téměř všechny tramvajové vozy,“ dodala mluvčí. To, co odstranit lze, likviduje podnik vlastními silami. Většina škod je ale bohužel neodstranitelná.
Podzemní umění
A kde se sprejerům pracuje nejlépe? Pod zemí. V Olomouci není jediný podchod, který by nebyl odshora až dolů a z jednoho konce na druhý popsaný nápisy. Technické služby města Olomouce, a.s., (TSMO) s nimi svádějí nekonečný boj. Jednou za čas graffiti odstraní, zanedlouho jsou tam ale zpátky. „Vždycky chvíli trvá, než se objeví první nápis. Je asi větší problém začít malovat na bílou zeď, než se pak přidat k ostatním,“ má svou teorii Antonín Zívala z technických služeb. Před několika lety proto začali používat speciální antigraffity nátěr, který znesnadňuje psaní a umožňuje nápisy lépe odstranit. Tato speciální impregnace se osvědčila třeba na zdi neředínského hřbitova, kde se od té doby graffiti přestaly objevovat. Na opravy podchodů jde ročně zhruba dva a půl milionu korun. Likvidace graffiti například z podchodu v Brněnské ulici stála včetně speciálního nátěru dvě stě tisíc. Jako když je vyhodíte do koše – uběhlo pár dní a nápisy byly zpět.
Ještě větší problém mají technické služby na zastávkách autobusů a tramvají. „Ze skel se ještě nápisy nějak odstranit dají, horší je to s plasty, u kterých se použitými chemikáliemi naruší jejich struktura. Další problém je s poškozováním dopravního značení, tady mohou být nápisy dokonce nebezpečné,“ dodává Zívala.
POHLED UMĚLCE
Dívám se na sprejery pozitivně. Je to už víc než 30 let respektovaný způsob výtvarného vyjádření. Samozřejmě záleží na jejich nadání,v knihách můžeme najít skvělé příklady graffiti, které se ve skutečnosti, zvláště v našem prostředí, těžko nalézají. Většina produkce, na kterou v našich městech narazíme, je nekvalitní, až hloupá. Jsou však okamžiky, kdy člověk narazí na graffiti, které je na správném místě, ve správné kompozici se správným konceptem. Je celkem zábavné taková díla objevovat.
Jan Krtička, olomoucký výtvarník
Bystré oko kamer
Ani pod zemí nebo pod rouškou tmy si ale sprejeři nemohou být jisti, že jejich umění někdo patřičně neohodnotí. Všetečné čočky kamer odhalily už desítky výtečníků, kteří se rozhodli, že si cestu nočním městem zpestří trochou umění. Strážníci pravidelně číhají především v blízkosti diskoték, například v Riegrově ulici. Častější problém se sprejery řeší také na náměstí Republiky. „Díky kamerovému systému se nám letos do října podařilo dopadnout šest pachatelů. Takovéto podezření ze spáchání trestného činu oznamujeme automaticky Policii ČR, která posoudí společenskou nebezpečnost tohoto protiprávního jednání a rozhodne o dalším postupu,“ uvedla mluvčí olomoucké městské policie Lenka Prošková. Pachatelům hrozí buď pokuta, nebo až rok vězení. „Přesáhne-li ale škoda určitou hranici, nebo se jedná o organizovanou skupinu či opětovnou činnost, zvyšuje se sazba na šest měsíců až tři roky,“ varuje mluvčí olomoucké policie Jitka Dolejšová. Od začátku roku policisté řešili na Olomoucku celkem 171 případů, objasnit se jich podařilo 64.
CO ŘÍKÁ ZÁKON
Trestného činu poškozování cizí věci (§257b trestního zákona) se dopustí ten, kdo poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou. U tohoto trestného činu z dikce zákona nevyplývá, že by škoda musela dosáhnout výše škody nikoli nepatrné (5000 korun), proto jakékoli poškození cizí věcí postříkáním, pomalováním, resp. popsáním barvou nebo jinou látkou bude naplňovat skutkovou podstatu trestného činu za předpokladu, že stupeň takového jednání bude vyšší než nepatrný a u mladistvého vyšší než malý (u mladistvého by takové jednání nebylo trestným činem, ale proviněním).
Oficiálně neoficiální zeď
I když zákon hovoří jasně a veškeré psaní po zdech považuje za trestný čin, je třeba rozlišovat graffiti a graffiti. Je určitě rozdíl, zda někdo pomaluje fasádu historického domu v centru města nebo panelovou šedivou zeď na sídlišti.
Zatímco jádro města „zdobí“ spíše drobnější nápisy a obrázky, v okrajových částech lze najít i skutečná veledíla. Řidiči projíždějící po Velkomoravské ulici určitě nepřehlédnou dlouhou zeď pomalovanou na první pohled mnohem zdařilejšími výtvory, než jaké jsou ve zmiňovaných podchodech. A dokonce i ti, kteří jsou na sprejery hodně naštvaní, musejí uznat, že oproti původní šedé betonové desce vypadá ta barevná o něco lépe. Svědčí o tom i fakt, že obrázky jsou tady už dlouho a potichu se „tolerují“. Nejde přitom o oficiálně povolené místo pro graffiti. Město žádnou takovou plochu momentálně sprejerům nenabízí a do budoucna o tom ani neuvažuje.
POHLED PSYCHOLOGA
Já vnímám sprejerství v souvislosti s možnostmi, které dnešní mládež má v oblasti zdravého sebeprosazení. Chování sprejerů je v podstatě primitivní odraz potřeby označkovat si své místo ve světě. Potřebou mít pocit, že někam patřím a že mi něco patří. Pokud neexistuje v rodině či blízké komunitě možnost zažít si bezpodmínečné přijetí, pokud je otevřená komunikace nahrazována konzumním nadstandardem a civilizačními konvencemi, pak v protikladu k tomu uplatňují děti prvky pravěkého primitivního chování. Tedy bezprostřední agresivitu, násilné přivlastňování a destrukci. Část sprejerů tak svým chováním dává najevo, že se v našem světě necítí dobře. Vytvářejí si tak iluzi vlastního světa a jeho pravidel, podobně jako mladé gangy jinde ve světě. I tam, kde se dnes děti navzájem střílí, byly napřed na zdech značky. Jenom si jich nikdo nevšímal...
Petr Hroch, olomoucký psycholog