„Popravdě jsme zprvu vůbec nevěděli, že se hodnotí i další fáze jako je zaházení hrobu a jeho květinová úprava,“ přiznal skromně Martin Novák. Rozhodující byl čas. Ale také hloubka a preciznost, kterou rozhodčí měřili speciálním rámem v rozměrech rakve.
Metr šedesát do země, dva metry na délku a osmdesát centimetrů na šířku zvládli olomoučtí hrobníci v čase jedna hodina a 48 minut. První Maďaři byli o deset minut rychlejší, druhý maďarský tým byl rychlejší o sekundu. „Po dokončení se muselo ještě doběhnout na stanoviště rozhodčích. Teprve u nich se zastavil čas. A my to měli o něco dál a takovou krkolomnější cestou,“ popsal Josef Václavík. Přesto na to už moc nehleděli, protože byli pátí, kdo na místo doběhl.
Teprve pak, když rozhodčí vše proměřili a vyhodnotili výzdobu, zjistili, že poskočili o dvě místa výše. Vyplatila se jim preciznost výkopu i pečlivost při výsadbě. „Měli jsme radost, ale doma jsme to nijak neslavili,“ odpověděli skromně hrobníci náměstkyni Ferancové.
Parta olomouckých hrobníků se stará o 12 hřbitovů. Ročně vykopou 50 až 70 hrobů, ale starají se také o údržbu zeleně, sekání trávy a úklid. „Ne nadarmo v Olomouci platí, že hřbitov je nejkrásnější zahrada,“ prohlásila náměstkyně Ferancová.
Mezinárodní soutěž hrobníků v Maďarsku má asi sedmiletou tradici. Letos byla poprvé mezinárodní a olomoučtí obhájci třetího místa počítají i s další účastí.