Olomoucký loket sloužil v minulosti celé Moravě jako délková míra. Podle něj odměřovali obchodníci sukno, plátno nebo provazy.
„Je to přesná kopie lokte, který je v depozitáři Vlastivědného muzea,“ uvedl restaurátor a umělecký kovář Otakar Ruček. Vykování mu trvalo asi týden, od prvotního impulsu uběhla ale mnohem delší doba.
Na samém počátku byl kus řeči. Asi před dvěma lety. „Padlo to při nezávazné diskusi. Jen jsme se tak bavili o dávné Olomouci,“ potvrdil autor myšlenky historik Leoš Mlčák. Loktů bylo v minulosti mnoho. Prakticky v každém městě měli ten svůj. Zatímco pražský měřil necelých 60 centimetrů, v německých městech to bylo 65 centimetrů a ve Vídni dokonce 77,7 centimetru. Patrně pro blízkou délku k vídeňskému císař Ferdinand III. ustanovil v roce 1638 olomoucký loket jako závazný pro celou Moravu.
„Olomoucký loket byl kdysi pevně připojen k domu na nároží Ostružnické ulice. Dnes je tam banka, proto jsme se s památkáři dohodli na umístění na budově radnice,“ vysvětlil náměstek primátora Viktor Tichák. Zatímco původní loket byl umísťován všude svisle, nyní je připevněn vodorovně, aby opticky nenarušoval fasádu radnice.
Otakar Ruček ho vykoval ze čtyřhranného profilu a následně patinoval. „To aby se co nejvíce blížil originálu z doby baroka a nebudil dojem nového výrobku,“ prohlásil restaurátor. Loket v nejbližší době doplní také informační tabule zhotovená ze slitiny.
V loktech se v Rakousko-Uhersku měřilo do roku 1876. Poté císařství přešlo na desetinnou soustavu a jako délkový etalon přijalo francouzský metr. Ten byl stanoven za Francouzské revoluce v roce 1791. Jediné, co zůstalo, je průpovídka „zač je toho loket“.