Antonín Škamrada se narodil 4. prosince 1928 v Bystrovanech. Architekturu vystudoval u věhlasného profesora Bohuslava Fuchse, po studiích odešel do Olomouce do Stavoprojektu, navrhoval koleje Bedřicha Václavka i další stavby, později se ale zaměřil na rekonstrukce památkových objektů. V šedesátých letech se podílel se na asanačním plánu obnovy historického centra Olomouce, díky kterému byla zachráněna řada cenných domů. Ty se po znárodnění nacházely v dosti zbídačeném stavu.
„Po zrušení soukromého vlastnictví dostala vše Domovní správa. Už v té době domy v centru města nevypadaly dobře a údržba se na nich vůbec nedělala. Ve Stavoprojektu jsme byli první, kdo se tím začal komplexně zabývat. Zpracovali jsme takzvaný asanační plán a upozornili jsme na akutní případy. Některé se podařilo opravit. Ale záchrana celkového dědictví se nedala s pár řemeslníky městského stavebního podniku realizovat...“ vzpomínal v roce 2016.
Později začal působit v Útvaru hlavního architekta. V osmdesátých a devadesátých letech se podílel na generální rekonstrukci Klášterního Hradiska, což osobně považoval za jeden ze svých největších počinů. Rekonstrukce začala ještě za totality a Škamrada vzpomínal, jak se musel potýkat s režimními kádry.
„Na porady jezdil i nejvyšší architekt Číla. Když došlo na barevnost Hradiska, prohlásil no baroko přece bude červený! Máme to tak v Roudnici, v Praze… Samozřejmě, že jsem nesouhlasil. Oponoval jsem tím, že Morava má daleko blíž k Rakousku a rakouské kláštery jsou žluté. Sám jsem je viděl. Nakonec tedy okr zvítězil.“
V devadesátých letech se podílel na řadě církevních projektů, v roce 1995 připravoval prostory pro papeže a jeho suitu v Arcibiskupském paláci, navrhl i papežské apartmá. „Vzhledem k tomu, že jsem se během těch prací dopodrobna s palácem seznámil, dostal jsem potom na stůl řadu dalších úprav. Také jsem byl požádán o spolupráci na Velehradě a nakonec na rekonstrukci dómu. Stal jsem se jakousi stálou součástí inventáře kapituly,“ usmíval se v roce 2016. Schůzí komise pro sakrální umění se účastnil ještě ve velmi pokročilém věku.
Své vzpomínky sepsal do knihy Má cesta k architektuře a architekturou, která vyšla v roce 2016 u příležitosti jeho osmdesátých osmých narozenin.
Antonín Škamrada strávil poslední roky u dcery v Bratislavě, kde také 8. března zemřel. Poslední rozloučení s ním se uskuteční ve čtvrtek 16. března v bratislavském krematoriu. Na významnou olomouckou osobnost se bude v Olomouci vzpomínat 27. května, kdy bude sloužena zádušní mše. Poté proběhne vzpomínkové setkání.
Připomenout si osobnost Antonína Škamrady můžete i v rozhovoru, z něhož jsme výše uvedli některé citace.
Jan Procházka