ING. NADĚŽDA KREJČÍ
- narodila se v Olomouci, žije v Hněvotíně
- absolvovala Slovanské gymnázium a pak Vysokou školu zemědělskou v Brně
- od roku 1981 pracuje na Výstavišti Flora Olomouc
- je vdaná, má tři děti
- mezi její zájmy patří vedle rodiny a zahrady také divadlo (13 let navštěvovala dramatický kroužek profesorky Pánkové), film (několikrát si zahrála v komparsu, třeba ve filmu Lidice), je fotbalovou i hokejovou fanynkou
- jako zastupitelka v obci Hněvotín má na starosti životní prostředí, druhým rokem pomáhá jako dobrovolnice v rámci sdružení Amelie na onkologickém oddělení FNOL
Kdysi uvažovala o herecké dráze, nakonec ji osud zavál úplně jiným směrem. Miluje divadlo, film, knihy a především miluje svoji práci. Na Floře pracuje už 35 let. „Za tu dobu se změnilo hodně, ale nejpodstatnější změna je ta, že parky se staly živým místem, ve kterých Olomoučané rádi tráví svůj volný čas,“ říká Naděžda Krejčí.
Už 35 let se věnujete olomouckým parkům, zahradám, skleníkům a zeleni obecně. Kdy vás tohle popadlo?
Mě to vůbec nepopadlo, byla to obrovská náhoda. Sice jsem studovala zemědělskou školu, ale protože už v průběhu školy jsem se vdala a měla dítě, tak jsem po promoci hledala nějaké klidnější místo a shodou okolností jsem se dostala do tehdejšího parku kultury a oddechu. To tehdy byla kulturní instituce, která ale měla zároveň (a nejspíš omylem) v péči některé zelené plochy v Olomouci. Konkrétně jsem dostala na starosti tzv. sad Přátelství a míru, tedy plochy kolem dětského domova naproti haly UP, kde měla vzniknout rekreační zóna pro Olomoučany. V roce 1980 bylo rozhodnuto, že tato zeleň přejde pod Floru, a to včetně mě. Od začátku roku 1981 jsem se tak stala zaměstnankyní Flory Olomouc.
Nastoupila jsem jako zahradnice v botanické zahradě a byla to doba, na kterou velice ráda vzpomínám. Botanická zahrada je sama o sobě nádherná a v té době probíhal její velký rozmach, takže jsem měla možnost být u toho. V rozáriu, které tvořilo se zahradou jeden celek, probíhaly výstavy Vyznání růžím, které navštěvovaly tisíce lidí.
Pak jsem v průběhu let přešla na úsek veřejné zeleně, který měl kromě parků na starosti i zeleň ve městě. Od té doby znám poměrně dobře ulice v Olomouci. Po nějaké době jsem přešla na zahradnický úsek a od roku 1990 jsem se pak stala jeho vedoucí, což je spojeno s funkcí provozní náměstkyně.
To je nejspíš funkce spojená hlavně s administrativou, máte vůbec čas dostat se i ven přímo k zeleni?
Určitě, mám zodpovědnost za stav parků, skleníků, botanické zahrady a rozária. I když mám důvěru ve své kolegy, musím mít přehled, jak to všude vypadá. Není lehké obejít veškeré plochy, jedná se o zhruba 45 hektarů. Proto jsem venku poměrně často, i několikrát týdně.
Máte vůbec vlastní zahradu? A je to pro vás práce, nebo relax?
Doma zahradu máme a tam mě práce baví. Protože jsem se ke svému povolání dostala náhodně, vždycky jsem se snažila od lidí kolem sebe čerpat zkušenosti a následně je zkoušet doma, včetně například aranžování květin. Nemám na ni tolik času, kolik bych si přála, ale je to pro mě prostor, kde můžu vypnout po celodenní komunikaci s lidmi. Navíc jsem přívrženkyní přírodních zahrad a mám radost z toho, že to u nás na zahradě žije - je tam spousta všelijakých zvířat, od ježků, ještěrek až po ptactvo.
Když se ohlédnete zpátky, jaká se během vašeho působení odehrála na Floře největší změna?
Za prvé – v dřívější době tady pracovalo mnohem víc lidí, dnes je zahradníků mnohem méně, a tak záleží na každém člověku. Nelze schovat nějakou „horší“ práci. Plochy se přitom nezmenšily, naopak přibývá zakázek na údržbu mimo náš areál.
Další výrazná změna pro mě je ta, že dřív byly parky jenom taková procházková promenáda s udržovaným trávníkem, na který se nesmělo moc šlapat, takže lidé chodili na hlavní aleji, případně posedávali na lavičkách. Teď je to naopak - dnes si lidé přinesou deku, opalují se, dělají si pikniky, sportují tady i odpočívají. Parky jsou zkrátka mnohem živější a to je pro mě ta největší změna.
Kromě pozitivních změn přišly ale určitě i ty negativní. Byla jste svědkem rozkvětu rozária, ale i jeho chátrání. Proč to došlo tak daleko?
Důvodů bylo určitě víc. Za prvé původní projekt při budování rozária předpokládal, že tam vznikne i menší pavilon jako zázemí pro návštěvníky i vystavovatele. K tomu ale nakonec nedošlo. Lidé obdivovali růže na záhonech, ale nebylo kde udělat výstavu řezaných růží v rámci tohoto areálu. Pamatuju si dobu, kdy k tomuto účelu sloužil dnešní S-klub, ale to také nebylo zcela vyhovující. Za druhé skončily výstavy Vyznání růžím a výstavnická činnost se přesunula jenom do Smetanových sadů. Tím pádem nastal odliv stovek návštěvníků rozária. S menším zájmem lidí se přestalo investovat do oprav, některé věci chátraly - bazény, zídky, kde si lidé mohli posedět. Po nějakou dobu bylo rozárium dokonce úplně zavřeno. Jsem ráda, že se rozárium nezrušilo, ale naopak začala jeho obnova.
V tuto chvíli se už v rozáriu intenzivně pracuje, kdy by mělo být hotové?
Projekt už běží a jeho první etapa by měla být hotová do konce letošního roku. My jako Flora musíme zajistit, že v rozáriu bude opravdu dostatek kvetoucích růží. O to se pochopitelně snažíme, protože i v době, kdy se jednalo o obnově, se kladl důraz na to, že olomoucké rozárium je jedno z nejvýznamnějších v republice, větší sbírku růží mají jenom Průhonice. Jsem velmi zvědavá, jak se podaří tyto plány uskutečnit, protože už teď se v okolí rozária mnoho věcí změnilo – od nové budovy přírodovědecké fakulty naproti rozáriu, se kterou je spojený nový příliv studentů, kteří tam rádi chodí, až po opravu Korunní pevnůstky. Podle mě je to areál, který má obrovský potenciál a může na jednom místě poskytnout spoustu věcí, a to jak pro turisty, tak pro Olomoučany. Projekt obnovy rozária je rozdělen na tři etapy, ta první je podle mě nejdůležitější. Hlavní je, aby tam bylo rozárium, které budou moci návštěvníci obdivovat. Vznikne nový, mnohem důstojnější vstupní objekt z tř. 17. listopadu, dříve návštěvníci rozárium často ani nenašli. Proběhne obnova záhonů, výměna zeminy, výsadba růží a obnova bazénů. V dalších etapách, které závisejí na tom, kolik bude peněz, je naplánována například kavárna a nové zázemí pro pracovníky Flory.
Setkala jsem se s tím, že řada lidí ještě nikdy nebyla v botanické zahradě. Na co byste je tam jako odbornice pozvala?
V prvé řadě bych řekla, že tam najdou klid, který všude není, protože v parcích je hodně rušno. Je to taková oáza klidu blízko centra města, kde je spousta zeleně a v létě i stínu. Jsou odtud také krásné výhledy na město. Zajímavostí je určitě zahrada pro nevidomé, kde je kolem sto druhů rostlin, které si můžete ohmatat, přivonět k nim, navíc jsou ve zvýšeném záhonu, což je pohodlné pro starší lidi, děti i hendikepované. Nesmí se tam jezdit na kole a vždycky tam najdete místo, kam se můžete schovat a třeba si číst knížku, ideální je zahrada také pro rodiče s dětmi. Momentálně, během opravy rozária, je vstup možný jen přes lávku z Bezručových sadů, navíc jsme nyní snížili vstupné a ve středu je stále vstup zdarma. Je fakt, že si naši botanickou zahradu lidé občas pletou s botanickou zahradou Univerzity Palackého, která se nachází u Smetanových sadů. Navíc je tu i zastávka U Botanické zahrady, což je občas matoucí.
Další zajímavou atrakcí, kterou máte na starosti, jsou sbírkové skleníky.
Pro mě sbírkové skleníky vždycky představovaly ideální nedělní návštěvu rodin s dětmi. Především pro ně jsou zajímavé některé rostliny – návštěvník vidí, jak roste banán, pomeranč, citrón, zkrátka věci, které jinak znají jen z obchodů. Máme tam i miniexpozice zvířat - kajmana, ryby, ptactvo. Ve sbírkových sklenících jsou zajímavé kaktusy a další rostliny, některé z nich jsou skutečně unikátní. Další velkou atrakcí olomouckých parků jsou naši pávi a perličky. My se o ně staráme, krmíme je, ale jinak si žijí naprosto volným životem, čímž nám způsobují nemalé problémy, hlavně v období května a června, kdy se často někde toulají. To nám pak neustále někdo volá, že páv stojí na křižovatce, že někomu přistál na parapetu a dostali se dokonce až do fakultní nemocnice. Nenechají se zavřít - zkoušeli jsme voliéru, ale pak na truc utečou ještě dál. Kdybychom jim zkrátili křídla, ohrozili bychom je při útěku před psy a kočkami.
Vedle pozitivních věcí se ale jistě setkáváte i s kritikou. Na co konkrétně si lidé stěžují?
Na naší práci je krásné a zároveň děsivé to, že nám do ní mluví každý. Já to chápu, Olomoučané parky milují a všímají si samozřejmě i negativních věcí. Je fakt, že jsme se poučili už v předchozích letech, že pokud se plánuje nějaké rozsáhlejší kácení, tak se to snažíme lidem vysvětlit, mimo jiné i prostřednictvím médií. Na každé kácení musí být povolení, vždycky stav stromů posuzují nejen naši pracovníci, ale i pracovníci magistrátu, ve většině případů se k tomu vyjadřují i ekologické organizace jako Hnutí DUHA. Kácení se nikdy neděje nahodile, ale pokud je v rámci obnovy třeba vykácet větší množství stromů, je to vždy spojeno s negativní odezvou veřejnosti. Na druhé straně, když se něco stane, tak se okamžitě hledá viník a tím jsme jako správci podle veřejnosti automaticky my. My vítáme ohlasy na naši práci, nevadí nám konstruktivní kritika, snažíme se naši práci lidem vysvětlovat. Nikdo z nás se tady ale nechová neurvale, jsme si vědomi hodnoty historických parků.
Co kromě kácení dřevin lidé kritizují?
Občas kritizují i to, za co nemůžeme. Třeba to, že po hlavní aleji se prohánějí cyklisti, po parku volně pobíhají psi, park je občas plný odhozených odpadků. Nám se to taky nelíbí, ale nemáme moc možností, jak tomu zabránit. To je spíš o ohleduplnosti všech návštěvníků. Můžeme je pouze upozornit na nevhodné chování, ale nic víc.