Dobu, kdy se Olomoučané navzdory výrazně změněné konstelaci všech okolností a podmínek stále chtěli prezentovat jako nejskvělejší a nejpřednější město Moravy. A právě tomuto období teď připravuje Muzeum umění Olomouc ve spolupráci s Vlastivědným muzeem a s podporou a pomocí dalších kulturních institucí velikou výstavu, která bude lákat zájemce od listopadu až do března příštího roku.
Pětileté přípravy výstavy znamenaly nejen spojit aktivity dvou velkých muzeí, ale také zkoordinovat práci desítek historiků umění, a to nejen z Olomouce. Součástí prezentace bude řada premiér dosud skrytých výtvarných děl či jiných dokladů o životě v době baroka, vyjdou dvě obsáhlé odborné publikace a do výstavnických akcí se dokonce zapojí i některé olomoucké památky. Každé z muzeí se přitom zaměří na jinou oblast daného období. Zatímco Muzeum umění bude prezentovat především duchovní rozměr barokního umění, Vlastivědné muzeum návštěvníkům představí všední život Olomoučanů v této fascinující době plné protikladů. Hlavním kurátorem výstavy je Ondřej Jakubec z Muzea umění, iniciátorem celé pozoruhodné akce je pak profesor Milan Togner z katedry dějin umění olomoucké univerzity. Co tedy vlastně výstava, nazvaná Olomoucké baroko – Výtvarná kultura let 1620 – 1780 veřejnosti nabídne?
Stovky originálních exponátů
Výstavy v obou muzeích nabídnou zájemcům pohled na několik stovek exponátů. „Myslím, že za vše hovoří už počet exponátů. Ve třech muzeích jich návštěvníci najdou bezmála pět set, obrazy, kresby, sochy, grafiky, umělecké řemeslo, liturgický textil a další doklady mecenátu, uměleckého, ale i každodenního života barokního města. Půjde hlavně o sbírkové předměty z církevních fondů, ale spolupracujeme i s dalšími muzejními institucemi. Naším klíčovým partnerem je přitom vedle olomouckého arcibiskupství a Univerzity Palackého zmíněné Vlastivědné muzeum v Olomouci, jehož výstava se zaměří na barokní měšťanskou kulturu,“ řekl kurátor výstavy Ondřej Jakubec. Pokud jde o vystavené exponáty, zdaleka nejde jen o ta umělecká díla, která by Olomoučané už znali z jiných výstav nebo z olomouckých chrámů. V řadě případů se totiž jedná o dosud neznámá či zapomenutá díla, například o obrazy, nalezené na různých místech Moravy, třeba v některých venkovských kostelech, přičemž se teprve díky práci badatelů z oblasti dějin umění prokázalo, že jde o tvorbu olomouckých barokních výtvarníků. Stejně tak i množství dalších předmětů bude pro návštěvníky překvapením, protože dosud nikde vystaveny nebyly a dokonce, jako je tomu třeba v případě vzácného barokního herbária z Krajinské lékárny, které bude vystaveno ve Vlastivědném muzeu, byly překvapením i pro samotné kunsthistoriky. Stovky exponátů mají různé vlastníky, takže se na výstavě podílí přibližně padesát zapůjčitelů. Z valné části přitom jde o různé farnosti na mnoha místech Olomoucka a celé Moravy.
V rámci výstavy tak návštěvníci uvidí obrazy od takových autorů, jako byli Jan Kryštof Handke, Josef Ignác Sadler, Justus van den Nypoort či Paul Troger, jehož dva obrazy byly nedávno nalezeny ve farnosti Račice na Třebíčsku. Unikátní zajímavostí je originální barokní přehoz na kozlík známého slavnostního kočáru kardinála Troyera, který byl dlouho považován za ztracený, další neobvyklou atrakcí bude již zmíněné herbárium, tedy vlastně podstatná součást vybavení barokní lékárny. Právbě herbárium, které nemá v českých zemích obdoby, bude jedním z největších taháků výstavy. Pracovníci Vlastivědného muzea chystají expozici tak, že návštěvník bude mít reálný pocit, jako by přišel do lékárny na konci 18. století. „Chceme návštěvníkům nabídnout mnohem více ze světa barokních lékáren. To znamená, že společně s herbáriem vystavíme i dobové nádoby na léky, odměrky, ale i staré tisky s lékárenskou tematikou tak, aby iluze barokní lékárny byla co nejúplnější,“ vysvětluje Filip Hradil z Vlastivědného muzea. Podobným způsobem se návštěvník podívá i na hlavní olomoucké náměstí v polovině 18. století. „Uprostřed Velkého sálu vyroste stylizovaná podoba hlavního olomouckého náměstí s barokním orlojem a modelem Čestného sloupu Nejsvětější Trojice. Stěžejní tematické okruhy výstavy představí barokní pevnost, olomoucká řemesla a cechy, olomoucké ostrostřelce, barokní lékárnu i interiéry barokního bytu,“ říká mluvčí Vlastivědného muzea Renáta Fifková.
BAROKNÍ KOČÁR S PŘEHOZEM
Je to nádhera, rozplývají se odborníci z Muzea umění Olomouc. Vloni se jim totiž podařilo najít původní barokní pokrývku kozlíku slavného kočáru biskupa Troyera, který je jedním z unikátů stálé expozice Arcidiecézního muzea. Bohatě zdobenou a vyšívanou textilii z roku 1746, která byla považovaná za ztracenou, nechalo muzeum zrestaurovat. Textilii nalezli pracovníci arcibiskupství na podzim loňského roku ve skříni v nevyužívané místnosti arcibiskupského paláce, která sloužila jako skladiště. Kromě pokrývky z Troyerova kočáru na ně čekaly i další „poklady“: přehozy na kozlíky patřící k původní textilní výbavě dalších dvou barokních arcibiskupských kočárů, soubor livrejí z konce 19. a počátku 20. století a další historické textilie.
„Byla to pro nás skvělá zpráva, když se přehoz podařilo na arcibiskupství objevit. Po celá dlouhá léta, co byl Troyerův kočár vystavený na zámku v Náměšti na Hané, totiž panovala domněnka, že se ztratil. V průběhu restaurování kočáru před otevřením Arcidiecézního muzea byl proto zhotoven přehoz nový, tvarem a velikostí odpovídající dobovým analogiím. Podoba originálu ale předčila naše představy,“ přiznala historička umění Helena Zápalková. Přehoz kryjící na Troyerově kočáru kožený kozlík pro vozku totiž dokládá mistrovství barokních řemeslníků. „Je z rudého hedvábného sametu lemovaného třásněmi a bohatě zdobený reliéfní ornamentální výšivkou tvořenou zlacenými kovovými dracouny,“ popsala „objev“ Zápalková. Restaurátorské práce provedla restaurátorka textilu Marie Foltýnová z Prahy.
Proč právě Olomouc?
O olomouckém baroku hovoří odborníci s respektem. Dá se srovnávat s jinými regionálně specifickými projevy, jako je třeba pražské baroko. Proč tomu tak bylo a co tento fenomén utvářelo?
Olomouc byla do Třicetileté války vnímána jako hlavní moravská metropole. Byla sídlem biskupa, univerzity a dalších církevních, zeměpanských i vojenských institucí. Po válce, a především po osmileté švédské okupaci, na tom bylo město už docela jinak. Podle historika umění Ondřeje Jakubce museli v té době Olomoučané prožívat skutečný otřes a velké trauma. Město totiž bylo vlivem okupace nejen poničeno, ale také ztratilo bývalou prestiž. Politické úřady se přesunuly do Brna a Olomouc měla co dělat, aby se vůbec zvedla z popela, a to jak obrazně, tak i téměř doslovně. A toto zmrtvýchvstání se jí opravdu obdivuhodně podařilo. „Olomouc se snažila vyvážit ztrátu politické prestiže uměleckým vzestupem. Navíc hledala v minulosti argumenty pro svou velikost,“ vysvětluje Ondřej Jakubec, proč se v této době Olomouc tak často odvolávala například na legendu o založení města Juliem Caesarem. „Město a celý region v 17. a 18. století zažilo tak intenzivní rozmach, že můžeme mluvit o specifickém fenoménu a odstínu barokní kultury města Olomouce. Její podobu spoluutvářely vlivy z Itálie, Podunají a sousedních Čech i Slezska, ale zejména lokální specifika. Mezi klíčové protagonisty, určující místní kulturu a umění, patřily zejména instituce olomouckého biskupství a jezuitské univerzity a široké duchovenské prostředí, ale na druhé straně vlastní měšťanské prostředí se svou kulturou a rovněž i složka vojenská, související s přeměnou Olomouce na moderní evropskou pevnost,“ doplňuje blíže kurátor výstavy. Kromě biskupa a kanovníků měla na život města vliv samozřejmě i univerzita, velitelství vojenské pevnosti a řada šlechtických rodů, které zde i po přesunu pozice hlavní moravské metropole do Brna nadále zůstávaly. Byly to například rody Dietrichštejnů, Salmů, Podstatských či Petrášů. Výhodou města bylo, že navzdory ztrátě části prestiže zde zůstalo i nadále biskupství, později dokonce povýšeno na arcibiskupství, a že zde byla zřízena nejedna z nejvýznamnějších pevností habsburské říše.
Tvář Olomouce výrazně ovlivnila výstavba z tohoto období. Chrámy, sochy, kašny i městské paláce, to vše získalo svou finální podobu často právě v 17. a 18. století. Na vzhledu Olomouce se projevila monumentální výstavba spjatá s aktivitami jezuitů, ať už jde o kostel Panny Marie Sněžné nebo o univerzitní budovy včetně mimořádně rozsáhlého komplexu, známého jako konvikt. Charakteristické kupole michalského chrámu rovněž pocházejí ze závěru 17. století, kdy původně gotický kostel prošel zásadní barokní přestavbou. Další dominanty, jako jsou Hradisko či Svatý Kopeček, jsou rovněž plodem této doby. V baroku získala Olomouc i svůj unikátní soubor šesti kašen s antickými motivy, přičemž k tomuto celku se hlásila i další, dnes zničená Saturnova kašna, která stávala na nádvoří kláštera Hradisko. Slavný Sloup Nejsvětější Trojice, díky němuž Olomouc figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, má svůj původ rovněž v tomto kulturním vzepětí Olomouce po pádu v dramatické polovině 17. století. Stručně řečeno, to, jak bylo jádro města ve středověku založeno, mu dalo základní tvar a rámec, a to, jak bylo přebudováno a doplněno během 17. a 18. století, mu dává jeho dnešní charakteristickou tvář.
Konec baroka v Olomouci je symbolicky spojen s josefinskými reformami 80. let 18. století, kdy císař Josef II. ve městě zrušil řadu klášterů a kostelů, což znamenalo také konec výstavby a naopak postupné bourání mnoha církevních objektů.
BAROKNÍ HERBÁRIUM Z LÉKÁRNY
Regály plné léků a fronty nervózních zákazníků. Tak vypadají dnešní lékárny. V minulosti ale příprava a výdej medikamentů měly docela jinou atmosféru, provoněnou bylinkami. Také honosné vybavení posilovalo v zákaznících vědomí vážnosti okamžiku. „Jejich vybavení vyhlíželo honosně a reprezentativně. Týkalo se to především takzvané oficíny, tedy místnosti, která sloužila k obsluhování zákazníků,“ řekl Filip Hradil z Vlastivědného muzea. Interiér oficín často zdobila malířská i sochařská díla. „Ta většinou odkazovala na patrony lékárníků a lékařů, například svatého archanděla Michaela nebo svaté Kosmu a Damiána,“ doplnil.
Nejbohatší historii z olomouckých lékáren má Krajinská lékárna. V původně kupeckém a řemeslnickém domě byla lékárna otevřena již v roce 1571. V polovině 18. století prošel dům rekonstrukcí. A právě z této doby, kdy byl ve vlastnictví lékárníka Ignáce Zaudiela a následně Josefa Dismase Schröttera, pochází unikátní herbárium. „Herbárium sloužilo k uskladnění bylin, které lékárníci sušili na půdách nebo v podkroví lékáren. Tato část lékárny nebyla veřejně přístupná, proto i vybavení bývalo velmi strohé. Doporučovalo se zde mít pohodlné dlouhé šuplíky pro uskladnění rostlin a dodržovat abecední pořádek při jejich řazení. To se týká i herbária z Krajinské lékárny, které bylo vytvořeno na míru pro jednu z podkrovních místností ve třetím patře,“ popsal Hradil exponát, jehož šuplíkové regály dosahují výšky dvou metrů a na půdorysu písmene „U“ délky úctyhodných 15 metrů. Olomoucké herbárium je přitom u nás jediné, které se z doby baroka dochovalo kompletní. Vzhledem k rozměrům museli dokonce odborníci při stěhování herbárium rozdělit a v muzeu znovu složit.
Dvě knihy zacelí mezeru v literatuře
Ačkoliv sledované období a jeho projevy jsou mimořádné a jeho dílčími stránkami se už v minulosti různí autoři publikací zabývali, ucelené dílo o olomouckém baroku zatím citelně chybělo. „Výrazem úsilí po syntetickém zmapování tématu olomouckého baroka jako svébytného kulturního fenoménu bude i dvoudílná publikace, na níž se podílí více než padesát odborníků z různých oborů,“ říká k tomu Ondřej Jakubec. V rámci výstavy vyjde jednak obsáhlá publikace vědeckých prací na téma barokní kultury v Olomouci, a pak také velký katalog, v němž budou odborné texty a popisy ke všem vystaveným exponátům i k představovaným exteriérům.
Podstatné je, že na přípravě obou reprezentativních knih se nepodíleli jen olomoučtí historici, kteří by mohli, třeba i jen podvědomě, olomouckému baroku „nadržovat“, ale i kunsthistorici z Brna, Prahy a dalších měst, a to navíc odborníci z různých generací. Také tato skutečnost by měla být zárukou, že se odborná veřejnost dočká kvalitních vědeckých publikací, které budou konečně výstižně a obšírně, přitom však vyváženě informovat o všech aspektech období baroka v Olomouci a jejím okolí.
Jak dodává Ondřej Jakubec, v mnoha ohledech přitom nebylo vůbec snadné koordinovat práci na knize, jejímiž spoluautory je takové množství odborníků. Výsledek by ale měl stát za to.
Nejen výstava, ale i divadlo a kostely
Do příprav takto rozsáhlé výstavy se kromě Muzea umění a Vlastivědného muzea zapojilo i Arcibiskupství olomoucké, Univerzita Palackého, statutární město Olomouc a také Olomoucký kraj. Výstavou a jejím doprovodným programem tak bude podle kurátora Ondřeje Jakubce z Muzea umění žít celé město. „V rámci doprovodného programu nabídneme koncerty barokní hudby, přednášky, besedy, filmy a komentované prohlídky, a to jak výstav, tak významných barokních památek, například Klášterního Hradiska, baziliky na Svatém Kopečku nebo Kaple Božího Těla. Připravujeme i brožuru, která může návštěvníkům sloužit jako průvodce po olomouckých barokních skvostech,“ vyjmenoval Jakubec. V průběhu výstavy by tedy měly v několika olomouckých chrámech a také v Klášterním Hradisku proběhnout vždy jedna či dvě prohlídky, které bude provázet komentář některého ze zasvěcených odborníků. Termíny i četnost prohlídek jsou nyní ještě otázkou jednání. Součástí výstavy bude mimo jiné také už 13. ročník hudebního festivalu Baroko 2010, představení Divadla Continuo a loutkového barokního divadla, cyklus přednášek profesora Ladislava Daniela, vedoucího Katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a další doprovodné akce.
„Jsem moc spokojený s tím, že se to celé podařilo dát dohromady a uskutečnit. Olomoucké baroko je opravdu specifický fenomén, který si o takovou velkou prezentaci už dávno říkal. Na několikaleté přípravě se podílelo velké množství lidí z různých míst a různých generací. Ti všichni by si zasloužili poděkování,“ shrnuje a současně zve na výstavu kurátor Ondřej Jakubec. „Na přípravě výstavy se podílí celý Historický ústav VMO, další pracovníci muzea chystají bohatý doprovodný program, ať jsou to komentované prohlídky, výtvarné dílny, přednášky, divadelní představení nebo barokní taneční škola,“ dodává za Vlastivědné muzeum Renáta Fifková.
Výstava, která bude probíhat současně v prostorách Arcidiecézního muzea Olomouc, Muzea moderního umění a ve Vlastivědném muzeu, začne 18. listopadu a potrvá až 3. dubna.