Na počátku letošního roku jste se stal velitelem Společných sil: Můžete přiblížit, co konkrétně máte ve své funkci na starosti?
Odpovídám za přípravu podřízených příslušníků velitelství a vojsk Společných sil pro plnění úkolů dle předurčení, za stav bojové a mobilizační pohotovosti, za stav výzbroje a ostatní techniky, za hospodaření s přiděleným materiálem a finančními prostředky, za kázeň, péči o zdraví a morální stav vojska. Výčet činností by byl velmi obsáhlý. Prioritou zůstává, že plnění úkolů Velitelství Společných sil by nebylo možné bez profesního přispění a odhodlanosti všech příslušníků Velitelství Společných sil.
Jak vypadá konkrétně vaše práce? Vy rozhodujete například o nasazení vojáků v krizových situacích?
Abych mohl velet tak velké síle, tak k tomu samozřejmě potřebuji svůj štáb. My v podstatě řídíme mírový život. Pokud by se něco stalo, je svolán krizový štáb, který rozhoduje o nasazení či rozmístění sil a prostředků. Jinak jsme povinni připravit jednotky, které by v případě, že o to Česká republika bude požádána, byly vyslány k plnění úkolů do zahraničí. O vyslání ale vždy rozhoduje parlament na základě návrhu, který předkládá vláda. Naše organizační struktura samozřejmě obsahuje i další prvky, které by byly použity například v případě živelné katastrofy. Jsme schopni na teritoriu republiky zasáhnout kdekoliv v řádech hodin.
V Olomouci jste třetím rokem, původem jste z Prahy. Jak se vám na Hané líbí?
Já jsem tady na Moravě taková náplava. Čtyři roky jsem působil ve Vyškově, tři roky v Brně na akademii, pak jsem zastával funkci velitele divize a v Olomouci jsem od roku 2007. Takže 35 let jsem u armády a z toho 12 let na Moravě. Podstatnou část své vojenské služby jsem strávil na Šumavě, kde je nádherná příroda, ale Haná je mi bližší i vzhledem k tomu, kde jsem se narodil a kde jsem bydlel. Tady se postavíte na Kopeček a vidíte všude. Jeseníky jsou odsud kousek. Mně se tady líbí. Je zde spousta církevních památek, člověk si může zajít do katedrály … I když nejsem praktikující věřící a nejsem pokřtěný, rád vnímám duchovní atmosféru a občas zajdu jen tak posedět …. jenom tak tam prostě být, v tichu a klidu. Je tady nepřeberné množství památek koncentrovaných na pětníku, jak se říká. A každý, kdo má jen trochu rád historii, musí být Olomoucí okouzlen.
Bydlíte tady, nebo stále dojíždíte?
Olomouc je skoro jako mé druhé bydliště, ale stále dojíždím. V mém věku už nemá cenu některé věci lámat přes koleno nebo měnit. Být vojákem z povolání znamená přijmout i tyto podmínky a sloužit dle potřeb armády. A také se blíží můj odchod do důchodu ...
Už tak brzy? Nemůžete přesluhovat?
Ne, to v armádě nelze. Dnem, kdy mi „naskočí“ podle zákona důchod, sundám uniformu a odcházím. To bude za tři roky, v roce 2012.
Těšíte se, až uniformu svlečete?
Je to sice až za tři roky, ale člověk už o tom začíná přemýšlet. Uvažuji, že se ráno vzbudím a nebudu mít rozplánovaný celý den, nečeká mne řada telefonátů, nebudu řešit žádné průšvihy a tak podobně. Bude to náročné. Změna, která každého z nás poznamená. Ale nebojím se nečinnosti a jistě najdu své uplatnění.
Dočetla jsem se, že vaším koníčkem je myslivost, co třeba chodit do lesa a na lov?
Když mám příležitost, tak jdu do lesa. O tu ránu nejde, jde spíš o to být na čerstvém vzduchu, a když přijde zvěř, tak se pokochat tou nádherou přírody. Já jsem se původně ani nechtěl stát vojákem z povolání. Chtěl jsem být sice v uniformě, ale v zelenější, lesácké. A jak už to občas bývá, člověk míní, Pán Bůh mění …, tak jsem skončil na vojenské škole.
Litujete toho zpětně?
Litovat člověk může pouze toho, co neudělal.
Zvíře jste tedy někdy určitě zastřelil, co kdybyste ale musel zabít člověka?
Připouštím, že jsem se ocitl v situaci, kdy jsem byl rozhodnutý zabít, ale jsem racionálně uvažující člověk, který dokáže zvládat své emoce. Život se někdy tak zamotá. Říká se, že nejhorší je, když rodič přežije vlastní dítě. Opravdu, je to proti přírodě … Pokud jde o střelbu, umím si představit, že v sebeobraně člověk zbraň použije. I dnes v bojových situacích nám zbraně slouží zejména proto, abychom eliminovali ohrožení vlastního života. Války jako takové se účastní pouze úzká skupina osob, které jsou k tomuto účelu speciálně vycvičeny.
Součástí vaší práce je i komunikace s místní samosprávou, převody armádního majetku na město a podobně. Jak funguje spolupráce s městem v tomto smyslu?
My máme samozřejmě v evidenci majetek armády, a pokud je někde prázdný areál, musíme zabezpečit jeho ostrahu. Navíc víte, že neobydlené budovy rychle chátrají. Proto se v těchto případech sejde komise, která navrhne Náčelníkovi Generálního štábu, aby tento nepotřebný majetek byl převeden na město. Jedná se o déle trvající proces, v rámci něhož je nutné daný případ posoudit i ze strany Ministerstva obrany ČR . Jinak já mám velmi blízko k primátorovi města Olomouce, věci řešíme nadstandardním způsobem, spíše v rámci osobních setkání než papírovou formou. Důležitá je i komunikace s krajským úřadem a hejtmanem Olomouckého kraje. V rámci spolupráce s Olomouckým krajem prezentujeme síly a prostředky AČR na veřejnosti a podílíme se na organizaci společensky prospěšných akcí, jako jsou Dny dětí, olympiády pro hendikepované občany, sportovní přebory, přednášky, výstavy a jiné kulturní aktivity. Vzhledem k rozmístění jednotek Společných sil po celé republice není spolupráce s veřejností omezena pouze na Olomoucký kraj.
Zajímalo by mne, zda se všudypřítomná finanční krize nějak dotkla i armády?
Samozřejmě, byl nám přidělen rozpočet a určitým způsobem jsme se podíleli na šetření, takže jsme část těchto peněz museli vrátit. Bylo to asi deset procent z celkového objemu peněz.
Na čem se dá v rámci armády ušetřit?
Na něčem se ušetřit dá, ale v žádném případě se to nesmí dotknout úrovně připravenosti vojáků a kontinuita výcviku musí být zachována. Snažíme se například omezit provoz vojenských vozidel, pokud to lze řešit náhradními způsoby. To znamená, že zvýšíme počet hodin na trenažérech a využijeme technologií, které nám umožňují snížit přímé náklady na výcvik. Ovšem jsou druhy výcviku, které nelze na trenažérech uskutečnit, a pak musíme ven.
Dá se nějak ušetřit například na zahraničních misích?
My jako Velitelství Společných sil jsme zodpovědní za to, že vojáky do zahraničních misí připravíme, že se jim dostane takového výcviku, aby získali jistotu, že situaci zvládnou, že splní úkol a vrátí se zpátky domů. Poté co skončí období přípravy, přecházejí vojáci do podřízenosti Generálního štábu, který dále zajišťuje jejich přepravu do místa nasazení a v podstatě tam ta vojska řídí. Tam se také hledají optimalizace procesů.
GENERÁLMAJOR ING. HYNEK BLAŠKO
VELITEL SPOLEČNÝCH SIl
- narodil se 15. července 1955 v Praze
- 1978 Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově
- 1986 Vojenská akademie Brno – postgraduální studium
- 1994 Vojenská akademie Bundeswehru v Německu
- 1978 velitel průzkumné čety
- 1979 velitel průzkumné roty
- 1987–1989 náčelník štábu motostřeleckého pluku AČR
- 1989–1991 velitel motostřeleckého pluku
- 1991–1992 náčelník operačního odboru divize
- 1994–1996 náčelník štábu 4. brigády rychlého nasazení
- 1996–1999 velitel 4. brigády rychlého nasazení
- 1999–2004 velitel 1. mechanizované divize v Brně
- 2004–2006 národní vojenský představitel ČR při aliančním velitelství SHAPE v belgickém Monsu
- 2007–2008 zástupce velitele Společných sil v Olomouci
- od 1. ledna 2009 velitel Společných sil
Jak jsou na tom čeští vojáci v porovnání se zahraničními armádami?
Určité rozdíly zde jsou, nelze položit rovnítko mezi českou armádou a armádou Spojených států. Každou misi po jejím skončení vyhodnocujeme a na základě těchto podkladů přizpůsobujeme požadavky na výcvik dalších kontingentů. Vycházíme ze zkušenosti, snažíme se eliminovat některé chyby. Kromě toho spolupracujeme s výcvikovými centry jak v Americe, Británii, tak ve Francii a máme možnost konfrontace a využití jejich zkušeností pro naše potřeby, což je nesmírně přínosné. Jsme na stejné úrovni, v některých případech jsme i lepší, v jiných horší, ale určitě jsme srovnatelní a nemáme se za co stydět.
V poslední době se hovoří o podlomené psychice vojáků, kteří se z misí vracejí. Je to problém, který se týká i naší armády?
Čelit nebezpečí dnes a denně je samozřejmě náročné. Vojenští profesionálové musí překonávat určité nástrahy, jež mnohdy nelze ovlivnit či naplánovat. Na útvarech máme psychology a duchovní službu, což jsou pomáhající profese zabezpečující péči o vojáky, a i ti se na ně kdykoliv mohou s žádostí o pomoc obrátit, stejně jako na své nadřízené či kolegy. Navíc se snažíme, aby vojáci měli kontakt s rodinami, jsou v telefonickém spojení a prostřednictvím Komisí pro rodiny pomáháme i rodinným příslušníkům, pokud je třeba.
Jaká důležitá mise se připravuje v nejbližší době?
Od 1. července se má náš štáb stát členem evropského bojového uskupení, a pokud proběhne nějaká operace, budeme jí velet. Máme vyčleněnou jednotku čtvrté brigády v Chrudimi, která tvoří jádro bojového uskupení, a my bychom, na základě požadavků Evropské unie, vlastně řídili zahraniční operaci mimo území republiky. To je velmi významná akce.