Prof. Václav Vejdovský zasvětil celý svůj život lékařské činnosti a disciplinám, které s ní bezprostředně souvisely. Patřila k nim péče o zrakově postižené, vědecká činnost, pedagogická a publikační činnost a práce v oftalmologických společnostech. K tomuto cílevědomému zacílení prof. V. Vejdovského se ještě přimykal mimořádný zájem o univerzitní problematiku v Olomouci a pečlivé studium dějin oftalmologie nejen v Olomouci, ale v celém tehdejším Československu. Je až s podivem, že v této profesní zaujatosti průběžně nacházel časový prostor i intelektuální kapacitu pro další obohacování života výtvarným uměním, divadlem, hudbou, literaturou a především přírodou, v níž se pohyboval jako skutečný znalec.
Mezníky života Václava Vejdovského se staly 15. únor 1896, kdy se v Praze-Nuslích narodil, a 28. září 1977, kdy v Olomouci ve věku 81 let zemřel. Historie jeho života je bohatá především tím, čím se zabýval a co vykonal. Vystudoval vinohradské gymnázium a poté Lékařskou fakultu Karlovy univerzity, kde v roce 1919 promoval. Počátek jeho profesní kariéry je spjat s působením v Paříži, kde na očních odděleních prof. Poularda a prof. Moraxe až do srpna roku 1921 pracoval. Po návratu do vlasti působil do roku 1928 na nově otevřené Oční klinice MU v Brně a poté se stal primářem očního oddělení v olomoucké nemocnici, v ní působil až do konce svého života.
Lékařská činnost prof. Václava Vejdovského byla kvantifikována při oslavách 100. výročí jeho narození – za jeho působení bylo na Oční klinice vyšetřeno téměř tři čtvrtě milionu nemocných. Václav Vejdovský sám provedl během života více než 17 tisíc operací. Velké zkušenosti a citlivé psychoterapeutické přístupy byly příčinou takové jeho obliby a úspěchů, že za ním pacienti přicházeli i ze vzdálených krajů republiky.
Ohromující je fakt, že rozsáhlá léčebná činnost prof. Vejdovského tvoří jen malou část jeho celoživotní práce. Ta ještě tkvěla v péči o zrakově postižené děti a vyvrcholila r. 1954 ve zřízení Základní školy internátní pro slabozraké v Litovli, v níž postižené děti byly schopny dosáhnout úplného základního vzdělání. Publicistické připomenutí prof. Vejdovského neumožňuje širší analýzu jeho celoživotních aktivit, ale důležítými sférami jeho blahodárného působení byla vědecká činnost, která obohatila oční lékařství o 139 publikovaných prací, a dále rozsáhlá pedagogická a publikační činnost, která ho proslavila i na mezinárodním poli. Zapomenuty nejsou ani zásluhy prof. Vejdovského o obnovení Palackého univerzity a připomínáno je i jeho působení ve vědeckých radách. Několik let byl děkanem Lékařské fakulty Palackého univerzity v Olomouci, předsedou Spolku českých lékařů v Olomouci a Československé oftalmologické společnosti se sídlem v Praze, významnými funkcemi ho pověřily Francouzská oftalmologická společnost, Rakouská oftalmologická společnost a Evropská oftalmologická společnost. Jen jako mimochodem je třeba připomenout vědcovy hluboké znalosti jazyků. I nejvyšší nároky v tomto směru překonal, když svou přednášku na I. kongresu Evropské oftalmologické společnosti v Aténách přednesl řecky.
Autorita prof. Vejdovského je živá i po jeho odchodu. Vidět ji lze především v důležitosti a prestiži, jakou se těší česká oftalmologie a pedagogika. V kontextu s odkazem prof. Vejdovského probíhají jednání o vybudování školského areálu s internátem pro slabozraké děti v Olomouci-Hejčíně, což by umožnilo lepší dostupnost tohoto unikátního zařízení ze vzdálenějších krajů. O odkaz prof. MUDr. Václava Vejdovského, DrSc. již řadu let s velkou pietou pečuje nadace, jejíž cíle jsou shodné s humanistickou orientací vědce, kterého tímto textem rádi a s úctou připomínáme. Na její popud byla prof. MUDr. Václavu Vejdovskému in memoriam udělena Cena města Olomouce za rok 1999.
Bohumír Kolář