Jak by Olomouc změnili studenti architektury
výstava
20. září – 13. října | Smetanovy sady – oranžerie
úterý, středa, čtvrtek, pátek 15-18 hodin
sobota, neděle 14–18 hodin
Práce 14 talentovaných studentů nižších ročníků a čtyř diplomatů se zabývají detailem i velkými městskými celky. Zabývají se zastavěním proluky mezi Moravským divadlem a hotelem Trinity na třídě Svobody, stavbou nové Vědecké knihovny na ploše parkoviště po bývalém autobusovém stanovišti u tržnice, stejně jako zástavbou za kinem Metropol – ovšem až tam jednou nebude depo dopravního podniku.
Jiná perspektiva
„Líbí se mi nadhled, se kterým do toho šli. Řada řešení je nadčasových a překračujících současný rámec vidění a vnímání ulic a veřejného prostranství. I laik musí být udiven, že takto jde pracovat s konkrétním prostorem,“ zhodnotil výstavu i práce primátor Mirek Žbánek.
Podle něj je jasné, že se většinou jedná o vize, které se nenaplní z veřejných prostředků ani v horizontu nejbližších let. „Ale dávají nám náhled, až se budeme zamýšlet nad aktualizací územního plánu nebo budeme vytvářet územní studie, budeme se moci dívat z jiné perspektivy. Z urbanistického hlediska, z práce s veřejným prostorem nebo s výškovými budovami jsou tyto návrhy promyšlené a udělané pod vedením špičkových architektů,“ řekl primátor Žbánek.
Spolupráce s fakultou architektury
Těmi špičkovými architekty myslel Michala Kohouta a Davida Tichého z Fakulty architektury ČVUT. „Vždy se snažíme, aby tato zadání měla podporu v realitě, i když tyto projekty pomíjí některé ‚maličkosti‘ jako jsou majetkoprávní vztahy nebo vedení sítí. Od toho musíme abstrahovat. Ale zdůrazňujeme jiné aspekty, které jsou důležité pro tvorbu městského prostředí,“ objasnil Kohout. Za ně považuje snahu nezabírat volnou krajinu, ale využívat proluky, brownfieldy a vnitřní rezervy. „Snažíme se fragmenty spojovat do jednoho smysluplného celku,“ dodal.
Plná oranžerie svědčila o zájmu lidí. Dotazy se týkaly kvalit a záporů města Olomouce, ale i konkrétních projektů. „Je to sice studentská vize, ale je analyzovaná, není to jenom touha,“ odpovídal auditoriu Tichý. Spolupráce s fakultou architektury ukázala, že olomoucká samospráva chce dbát na solidní architekturu a chce se o ní bavit s veřejností.
Důraz na koncepci
„Konečně,“ zvolal akademický sochař a zastupitel Martin Lubič, který byl mezi návštěvníky. „Konečně někdo rozkrývá problémy Olomouce, byť teda pomocí studentů, tak jak to město mělo dělat už dvacet let. To je náplň práce Útvaru hlavního architekta. Právě proto tady vznikl Klub architektů Olomoucka, ze zoufalství, že město ad hoc tu a onde něco vybuduje, ale neděly se ty koncepční záležitosti. To má být samozřejmostí,“ reagoval Lubič bezprostředně po diskusi. A co ho oslovilo? „Že pan profesor řekl, že město hospodaří s jedinečnou konfigurací terénu a zásahy do výškových hmot se mají dělat velmi opatrně a citlivě,“ odvolal se na prohlášení Michala Kohouta Lubič.
Mezi hosty byl například i architekt Lukáš Blažek. „Mně se líbila Velkomoravská jako téma jedné studentky, která velkou rušnou třídu zatíženou dopravou dává zpátky do městské třídy obytné,“ popsal Blažek.
Výstava studentských prací je podmanivá právě v tom, jaká by Olomouc mohla být. Než se tak stane, budou z nich zkušení a ostřílení architekti a možná se některý z jejich projektů uskuteční.