Olomouc byla nepochybně po staletí centrem Moravy a nejvýznamnějším místem po Praze. O své postavení hlavního města byla připravena švédskou okupací za třicetileté války, ale i nadále se tak formálně označovala, a Marií Terezií jí byl titul vylepšen na „Královské hlavní město Olomouc“. Přívlastek Královské pak ztratila (už ovšem jako Velká Olomouc – vlastně Velký, protože tehdy byla mužského rodu) po vzniku ČSR, neboť se to příčilo demokratickému republikánství, ale „Hlavním“ zůstala až do roku 1949 – do zrušení zemského zřízení, jež bylo nahrazeno zřízením krajským.
Na tento titulový šperk se bohužel stále více zapomínalo a dnes se neobjevuje téměř nikde, tedy kromě odborných historických prací. A přece je v tom skryt velký propagační kapitál. Jsme statutárním městem, ale takových je dosti. Jsme památkovou rezervací, ale i těch je mnoho. Když se však objeví na ceduli při vjezdu do města, na všech propagačních materiálech o městě, v turistické inzerci pro domov i zahraničí, v hotelových nabídkách (dokonce v podtitulu i na všech oficiálních tiskovinách a korespondenci samosprávy a magistrátu) atd., pak zaujme daleko více, protože s městem s takovým historickým lákavým titulem se přece pilný turista nemůže neseznámit, protože tam přece musí být mnoho pozoruhodného, co jinde není – a to je přece u nás pravda! Ostatně, ve světě se tak s úspěchem chlubí i bývalá hlavní města, jež kromě titulu už nemají dnes co ukázat.
Toto mé volání snad už dochází sluchu v městské komisi pro cestovní ruch, zopakuji je i pro městskou radu a zastupitelstvo, ale smyslem těchto vět je oslovit i širší veřejnost tak, aby v dohledné době mohl být otazník v nadpisu tohoto příspěvku nahrazen vykřičníkem, za nímž budou následovat skutky nikoliv komicky „nafoukaných“, nýbrž po právu hrdých občanů – patriotů historického Královského hlavního města Olomouc, kteří propagují své město a zvou „celý svět“ na návštěvu.
Prof. PhDr. František Mezihorák, CSc., Dr.h.c.,
městský zastupitel