Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla své děti vzdělávat ve waldorfské škole?
Určitě to byla ta šance, že se můžu rozhodnout, jakým způsobem vzdělání k mým dětem přijde. Pak jsou to také zkušenosti, protože děti spousty mých blízkých kamarádů procházely waldorfským školstvím a já jsem viděla, jaký úžasný vliv to na ně má. Jak se rozvíjí doslova celostním způsobem, což mi naprosto vyhovuje, že tam není kladen důraz na rozvoj pouze logického myšlení. Vlastně mě to okouzlilo. To byl můj první kontakt s waldorfskou pedagogikou, a pak jsem se teprve začala seznamovat s tím, co to je.
Teď už máte přece jen zkušenost vlastní a ne krátkodobou, vyprchalo to okouzlení?
Díky zkušenostem, protože Sofie je už letos v deváté třídě, už k tomu člověk přistupuje mnohem racionálněji. Mám tam i druhé dítě a uvažuju o tom, že do waldorfské školy půjde i třetí dítě – syn. A řekla bych, že jsem naprosto spokojená s tím, jak se mé dítě vyvíjí. Jak vidím, jak je usazené v tomto světě, jak není ničím stresované, jak je bohaté, jak má rozvinuté umělecké vnímání světa, myslím, že tohle už mu nikdo nevezme. Samozřejmě má to i své nevýhody, ale já na tom vnímám nejvíc ta pozitiva. To, co to přinese mým dětem jako lidem. To je pro mne nejdůležitější.
Mohla byste pojmenovat jedno pozitivum a jedno negativum waldorfského systému?
To mám naprosto jednoznačně formulováno a jedná se o jedno slovo v obou významech otázky – je to učitel. Velmi záleží na tom, jakého pedagoga dítě dostane. Protože ta cesta, kterou spolu prochází, ideálně těch devět let (pozn. redakce – ve waldorfském systému je třídní učitel ideálně se svou třídou po celou dobu povinné školní docházky) je i o vývoji toho učitele. A tak se to někdy podaří a někdy se to prostě nepodaří, a proto vnímám, že učitel je nejzásadnější moment. A na druhém stupni – to teď vlastně aktuálně řešíme, a to je taky takový oříšek, že waldorfské školství je plnohodnotné v momentu, kdy je třináctileté. A to, jak většina našich dětí odchází do běžného typu středních škol, tak ať chtějí nebo nechtějí, jsou od osmé třídy nuceni jakoby proměnit způsob výuky a na tohle bych řekla, že waldorfská pedagogika není připravená a dostáváme se tam do rozporu, jakým způsobem učit. Učit matematiku takhle, nebo jinak? Co z češtiny, tohle by třeba měli až v jedenácté třídě…, ale aby byli připravení na přijímačky, tak to musíme uchopit takhle…
Ale když jsem teď viděla ročníkové práce, co dělaly děti v osmé třídě, to byla radost. Jedna ročníková práce je společná, a to je divadlo. To byl teda úžasný zážitek. Dvouhodinové představení… a já moc dobře vím, jak je to těžké nazkoušet. Vybrali si docela těžký kus, Jiráskovu Lucernu. Potom ještě každý sám za sebe připraví celou ročníkovou práci, nadchli mě různorodostí témat i tím opravdu samostatným vědomým přístupem dětí k prezentaci svých prací. Nejsem si úplně jistá, jestli jejich vrstevníci dokážou takhle pracovat.
Trochu s nadsázkou se říká, že waldorfské školy jsou pro všechny děti, ale ne pro všechny rodiče… Jak to vnímáte vy?
(Smích) Jo, jo…. V momentě, kdy přijdete do waldorfské školy, zjistíte, že jste prostě její součástí. A na to je, myslím, spousta rodičů nepřipravená. My jsme měli pro mě důležitou paní učitelku Zdeničku Sýkorovou, která řekla pro mě naprosto zásadní větu: „Jaký to těm dětem uděláme, takový to budou mít. A v ten moment jsem pochopila, že to není to, že musím vyvíjet nějakou aktivitu, ale že něco tvořím pro své dítě, a to mě nadchlo. Proto jsem velmi ráda součástí toho všeho a ráda pomáhám našim učitelům v plnění jejich představ.
Ano, spousta rodičů je překvapena těmi úkoly… mě to ale rozradostňuje, prostě mi to přijde dobře. Ještě bych k tomu chtěla dodat, že jsem díky waldorfské škole potkala spoustu skvělých lidí. Pro mě je to dar a obohatilo to nejen mne, ale celou mou rodinu.
Co si myslíte, že je pro dítě bez ohledu na vzdělávací systém nejdůležitější?
Já se spíš zamýšlím nad tím, co ve mně zanechal školský systém, kterým jsem si prošla. Jedna moje známá říká, že „nám ty úči seděj za krkem“, a to má bohužel mnohdy pravdu. Já mám to, čím jsem si prošla spojené s nesebevědomím – s nedůvěrou v sebe sama. A co si taky uvědomuju je to, že by neměl systém vzdělávání brát dětem chuť se učit nebo dokonce budovat nedůvěru ve vzdělání. Takže za to nejdůležitější považuji nebrat dětem tu chuť se učit.
Jste patronkou Waldorfské školy Olomouc. Co byste jí popřála?
Já bych popřála škole spoustu otevřených myslí a srdcí, aby do ní přicházelo stále více dětí, které přinesou rodiče, kteří budou chtít také něco zažít, a ukáže se jim nová cesta, a to slibuju, že jo…. Učitelům přeji lásku, aby ji měli mezi sebou, k dětem, aby měli tu touhu předat to, jak vnímají oni sami svět. Aby byli také na cestě, kterou mohou procházet společně s dětmi…
Barbora Protivánková
Waldorfská škola v Olomouci zve na den otevřených dveří v úterý 15.11. od 8.00.